odrazit se

křídla jsou křídla jsou křídla jsou křídla jsou křídla jsou křídla jsou

Důležité je pořádně se odrazit, nejlépe ode dna, řekl malíř.

Má pravdu, ode dna je to nejlepší, nejspolehlivější,

a když člověk přece spadne, tak zase na dno.

A tam už to koneckonců dobře zná.

Jenže já se odrážím třeba od úsměvu nebo od slova.

Od myšlenky.

A to není jen tak, odrazit se od něčeho tak nejistého, tak troufalého

a nezapomenout při odrazu roztáhnout namalovaná křídla,

nenechat se oslnit sluncem

a věřit, že i papírové perutě mají sílu přeletět Čomolungmu.

Třeba.

Ivanovi, jednou, dvakrát, třikrát.