most

jela jsem dlouho

tichou krajinou

abych se na tebe podívala

jsi starý, ale držíš se dobře

rozkročený nad pomalou řekou

opatrně pokládám nohu 

na první dřevěné prkno

lehce se zhoupne pod mou vahou

kráčím prostředkem mostu

auta tudy už dávno nejezdí

nakláním se přes zábradlí

na jedné i druhé straně

řeka mě pozdraví

a já se usměju

přejdu na druhou stranu

zamávám

tak zase někdy!