když

když si ráno

spálím rty vařící kávou

když zapomenu klíče v zámku

když mě po pár metrech chůze

začnou tlačit neochozené boty

když se otočím za stínem

zastavím se náhle

zmizí auta

zmizí lidé

vzduch se pročistí

smysly zostří až to zabolí

vidím strukturu zdi

jako pod mikroskopem

kaluž má tvar zaťaté pěsti

pták v letu se zastavil

jsem tu

jen já

a

můj odraz

v slunci

...