Tak je to tady. Jen co se vládní trojkoalice trochu otřepala z nejistoty, zda se udrží u moci, už nás seznamuje se svými, pro občany neradostnými plány. Ministr Julínek představil dlouho avizovanou reformu zdravotnictví. Podle připraveného návrhu budou občané platit za návštěvu praktického lékaře, v lékárně za položku na receptu, za pobyt v nemocnici, za návštěvu lékařské pohotovosti. Maximální výše ročního poplatku má sice být pět tisíc korun, ale nebude se do něj započítávat poplatek za pohotovost a za hospitalizaci. Podle ministerstva zdravotnictví bude odhadovaný výnos až čtyři miliardy korun ročně.
Pro někoho je třicetikorunový a větší poplatek drobným pakatelem, pro jiného nezanedbatelnou částkou. Ten pohled bude zcela jistě odlišný od zdravého člověka a ústavního činitele, než od nemocného a důchodce. Asi by se však shodli na jakémsi symbolického poplatku nebo úhradě za jídlo v nemocnici, kdyby existovala jistota, že vybrané peníze budou skutečně využity ve zdravotnickém systému. A tato jistota zde bohužel chybí. O nedostatku financí ve zdravotnictví slýcháme dlouhá léta. Lékaři kritizují zdlouhavé platby od pojišťoven a malé platy, pojišťovny lkají nad ztrátovým hospodařením, vláda vždy hledá viníka v předchůdkyni (myšleno ve stranické konkurenci). A všichni čekají, že jakási reforma, která ale žádnou reformou není, přinese cosi zázračného. Pokud se prý nezačne s vybíráním peněz od pacientů, bude v roce 2015 hrozit českému zdravotnictví kolaps. Argumentuje se také tím, že Češi prý chodí často k lékaři, v průměru až čtrnáctkrát za rok. Nevím jako kdo, ale já ve svém okolí neznám nikoho, kdo by jen tak z nudy chodil vysedávat do ordinace a nechával si předepisovat kvanta léků. Problém českého zdravotnictví je někde jinde. Je totiž výrazně, pokud provedeme srovnání s jinými zeměmi západní Evropy, podfinancováno ze státního rozpočtu. I přesto je na velmi dobré úrovni. A tak místo toho, aby vláda nalezla úspory ve státním rozpočtu v řádu několika miliard korun ročně, chce tyto peníze vyždímat od lidí. A je jí jedno, že většina občanů si celý život platí zdravotní pojištění, zaměstnavatelé za ně odvádějí odvody, to nikoho z těchto pijavic nezajímá. Zdravotnictví je pro ně tržní oblast jako každá jiná. A tak nejdříve byly od dubna zvýšeny poplatky za léky novou lékovou vyhláškou o více než dvanáct procent, nyní budou následovat výše uvedené platby za lékařskou péči a k tomu začíná (viz Středočeský kraj) rozprodávání nemocnic. Ukazuje se, že bylo chybou předat krajům tak rozsáhlé kompetence. S provozem nemocnic si neví rady a chtějí se jich za každou cenu zbavit. Dokonce prodávají ne nejvyšším nabídkám, z nichž vykukuje korupce. Navíc noví majitelé nemocnic jsou povinni zajistit stávající lékařskou péči na pouhých pět let. Co bude až tato lhůta uplyne? To raději nebudeme předjímat. Řešením je návrat nemocnic pod přímé řízení státu v rámci neziskového sektoru. Zdraví se stává obchodovatelnou komoditou. Budeš-li mít peníze, dostaneš odpovídající péči, nebudeš, máš smůlu. Dostaneš jen tolik, na co máš. Zdraví na prodej. Vítej, občane, ve světě českých reforem.
