Vstup Strany zelených (SZ) do Poslanecké sněmovny byl mnoha politology a komentátory označován jako příznivá zpráva. Nová parlamentní strana prý přispěje ke kultivaci české politické scény, přednost bude mít slušnost, čestnost a upřímnost.
S odstupem téměř dvou let můžeme střízlivě hodnotit, zda zelení naplnili očekávání a naděje do nich vkládané. A nutno říci, že zejména poslední e-mailová aféra předsedy Bursíka zcela vyplňuje mozaiku plnou zklamání. Vulgarismus, kterým počastoval stranickou kolegyni, jen dokazuje, že za Bursíkovou uhlazenou maskou se ve skutečností skrývá tvář politického kariéristy a hrubiána, jenž je schopen udělat cokoliv pro udržení moci. Strana zelených se zcela evidentně zdiskreditovala v očích voličů účastí ve vládě. Byť disponuje pouze šesti poslanci, zneužívá svého postavení v koalici k vydírání svých partnerů. A tak jednou nechtějí návrat předsedy jiné koaliční strany do vlády, podruhé zradí koalici při prezidentské volbě a hlasují se sociálními demokraty, potřetí se zase hádají mezi sebou, pomlouvajíc jeden druhého. Tento nelichotivý obraz pak doplňují zcela nesmyslné ekologické návrhy, jako je například zákaz topení uhlím, zálohové vracení PET lahví či třídění odpadu v obcích. Mimochodem, tyto pseudoekologické excesy by měli představitelé strany přijet vysvětlovat občanům na vesnici. Myslím, že by brzy nestačili utíkat. Nejviditelnějšími tvářemi SZ jsou logicky předsedy Bursík a předsedkyně poslaneckého klubu Jacques. Oba dva spojuje touha po zviditelnění sebe sama. V paměti máme ještě kvílení Jacques při zásahu policie, když narušovala povolené shromáždění, čímž si zajistila dostatečnou publicitu a následné zvolení. Katuška s Martinem, reprezentanti „nového“ politického stylu, svým vystupováním a jednáním opakovaně dokazují, že zelení nic pozitivního do české politiky nepřinesli. Spíše naopak.
