Česká vláda uznala samostatné Kosovo. Stalo se tak po více než třech měsících od doby, kdy albánští teroristé prohlásili část srbského území za svůj stát, bez ohledu na platnou rezoluci OSN. Topolánkův kabinet již od počátku dával najevo ochotu podpořit Kosovo, nicméně, jak poznamenal ministr zahraničí Schwarzenberg, čekali jsme, jak se zachovají velmoci. Vskutku rozhodný čin vlády (ne)samostatného státu.
Usnesení české vlády potvrdilo, že slušnost, vděk a solidarita, to jsou pro naši vládní garnituru pojmy zcela prázdné. Zatímco Srbové byli vždy ochotní přispěchat tehdejšímu Československu na pomoc, ať již v období před druhou světovou válkou nebo po sovětské okupaci v roce 1968, my, Češi, podporujeme vojenskou agresi NATO, okupaci části srbského území a nakonec uznáváme stát jejich nepřátel. Právem se mohou cítit Srbové uraženi a odvolávají z Prahy svého velvyslance. V této souvislosti se nutné pochválit krok prezidenta Václava Klause, jenž vyjádřil pocity nad uznáním Kosova jedním slovem: stud. Češi uštědřili Srbům a mezinárodnímu právu pomyslnou facku. Příště to však klidně může být jinak a v roli oběti se klidně můžeme ocitnou i my. Nebo snad tušíme, jakou roli nám v budoucnu strůjci nového světového řádu přichystají?
