Průzkumy veřejného mínění, ač nejsem jejich velkým příznivcem, hovoří v otázce trestu smrti zcela jasně. Většina občanů si stále přeje, aby došlo k znovuzavedení tohoto absolutního trestu. A já se tomu ani nedivím. Stačí si vzpomenout na některé nedávné případy brutálních vražd, ze kterých doslova mrazí v zádech.
Lesní vrah Kalivoda, střílející pro zábavu lidi v lese, Helena Čermáková, která „nešťastnou náhodou“ udusila svou dcerku a pak se její tělo pokusila zapálit, David Lubina, jenž zavraždil pracovníka televize Nova Michala Velíška, či nejnověji heparinový vrah Zelenka, který v nemocnicích likvidoval bezmocné pacienty. Tolik jen namátkou.
Vraždy a těžké zločiny jsou závažným problémem, jehož diskusi však vždy rozvíří až nové neštěstí. Vždyť kolik nevinných lidí, malých dětí či bezbranných starců padlo v posledních letech za oběť zrůdám v lidském kabátě. Jak se asi mohou cítit blízcí příbuzní a pozůstalí po obětech, když vrahové dostanou často směšné tresty s možností předčasného propuštění za „dobré chování“? Asi to musí být bezmoc, kterou si lze jen těžko představit. Říkám ANO trestu smrti. Jsem přesvědčen, že v dnešní době technických vymožeností a zejména stoprocentní analýzy DNA je argument odpůrců absolutního trestu v podobě obavy z justičních omylů lichý. Trest smrti je nutné obnovit. Už z důvodu preventivních a zastrašujících. Bez ohledu na mezinárodní závazky České republiky, bez ohledu na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a svobod. Ale s ohledem na bezpečnost českých občanů.
