Dík za všechny tyto informace, některé detaily z pozdější "kariéry" soudruha kapitána jsem neznal. Velmi dobře si ale pamatuji jeho vystoupení v československé televizi po tzv. "úspěšné misi" v sídle Svobodné Evropy. Dělal ze sebe obrovského machra a hrdinu. James Bond byl ve srovnání s ním jen trapný břídil

Zajímavý je ovšem motiv "falešných emigrantů". Byl to jev docela hojný. Ve větších městech na Západě zpravidla bylo oblíbené místo, kde se emigrantské komunity setkávaly, nějaký klub nebo hospoda, atd. Všude to bylo infiltrováno agenty, falešnými emigranty s úkolem monitorovat dění.

Žel, s některými takovými, kteří se po listopadu 1989 vrátili do naší země s falešnou gloriolou "úspěšného útěku z komunistické totality a úspěšné kariéry na Západě", jsem se tu či tam potkal... Většinou se pak stalo, že se jejich skutečná historie dříve nebo později prolátla...

Nechci však ani generalizovat, ani soudit, každý má své osudy, svá rozhodnutí, jejichž skutečné důvody neznáme, své životní křižovatky, na nichž se vydal nějakou cestou...

Nezapomínejme ani na jeho pokus o atentát v SE, viz

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/priprava-aten...

Čím dál víc mám dojem, že kpt. Minařík byl všechno možné, jenom ne seriózně myšlený agent. Jestli nebyl nasazen do SE jen proto, aby si Západ myslel (což dělal velmi rád), že jsme banda debilů a ještě se kochal uspokojením, jak nás prokoukl. Vážně ho mohla brát snad jenom moje spolužačka Minaříková, která nám pak vykládala, jak si ji policie nedovolí kontrolovat, protože si ji dává do spojitosti s Pavlíkem. No jo, ono vše není zkrátka tak černobílé, jak se o tom po mnoho let přesvědčujeme.

Nebožtík Laufer se v polistopadové době snažil svou přiblblou píseň, oslavující Minaříka, prezentovat jako ironii, ale tomu pochopitelně nikdo nevěřil, protože něco takového by mu za totáče neprošlo.

Nepříjemné a skutečného rozvědčíka nehodné bylo, že Minařík si po večerech na Svobodce opisoval jména a adresy občanů ČSSR, kteří si na fiktivní adresy Svobodné Evropy (àla Vladimír Mácha, Postbox 777, Augsburg) třebajen napsali o písničku. Po návratu hrdinného kapitána pak měli všichni trable s StB.

Tomu trochu nerozumím - lidi, co si psali o písničku udávali své pravé jméno a úplnou adresu??? To jako proč?

Podezřelé je i to, jak rozvědka zde odkryla svého agenta po jeho stažení domů, ba dokonce s ním uspořádala v TV konferenci.

Deaktivovaní agenti dožívají spíše v utajení, se změněnou identitou a s patřičnou ochranou.

A co ty jeho zatmavené brýle...? Jednou ze základních zásad dresscode GRU bylo - nikdy tmavé brýle.

Zasloužená karma

Super článek. Hezký den