Zaměstnanci bezpečnostních agentur, kteří kradou to, co mají střežit

Bezpečnostní agentury, které porušují předpisy zaměstnáváním lidí dříve trestaných, se často dostávají do problémů s takovými zaměstnanci. Není nic neobvyklého, když ti, kteří mají střežit majetek firem, je bezostyšně vykrádají.

Některé bezpečnostní agentury zaměstnávají lidi trestané a diví se, když jejich zaměstnanci kradou to, co mají střežit

Před deseti lety jsem se rozhodl pokusit získat práci jako invalidní důchodce a hrdý nositel II. stupně invalidity u některé z mnoha bezpečnostních agentur. Nejsem sebevědomý typ, který proplouvá životem s maskou světáka, a tak jsem měl obavy, jestli na takovou práci se znalostí pěti světových jazyků budu stačit. Samozřejmě, pokud projdu přísným výběrovým řízením a budu vybrán.

Na internetu totiž bývá na hlavní stránce snad každé větší agentury mladý muž a žena ve slušivých dokonale padnoucích šatech. On s nagelovaným sestřihem, vázankou, v ruce vysílačku, do které promlouvá. Ona štíhlá manekýna v kostýmku, s rozverně uvázaným šátečkem kolem krku a šibalským úsměvem. A oba se těší na spolupráci. A zrovna se mnou.

Nabízí práci snů v mladém kolektivu ve firmě s mezinárodní účastí a dlouholetou tradicí. K základní mzdě dokonce několik příspěvků: náborový, na bydlení, na dopravu, na stravu a samozřejmě celá výstroj zcela zdarma. Pracovní doba podle vlastní volby, zdravotní omezení dokonce vítaná! Až mě přišlo s podivem, že na takovou pozici musí shánět lidi inzerátem. Holt asi je dnešní člověk zmlsaný a chtěl by, aby mu pečení holubi padali rovnou do huby.

Na jeden z několika inzerátů přišla telefonická odpověď. Jestli mám ještě zájem o místo recepční/vrátný ať se dostavím na parkoviště u obchodního domu. A tady se začal odvíjet zcela jiný scénář, než jaký je k vidění na stránkách většiny bezpečnostních agentur.

V otřískaném automobilu vyrobeném za panování Gustáva Husáka seděl špatně oholený chlap v teplákách a několik dnů nošeném tričku. Ze staženého okénka rozmlouval s mladým hochem, na nějž štiplavý a nakyslý odér prozradil, že uválený oděv pračku neviděl hodně dlouho. Potahoval z cigarety a během důvěrného rozhovoru s řidičem odhaloval tmavá místa po chybějících zubech.

To bylo mé první setkání s lidmi ve firmě s honosným názvem „Bezpečnostní agentura“. Ten v teplácích byl jeden z majitelů, páchnoucí byl uchazeč o místo.

Po několika zdvořilostních „chlapáckých“ větách jsem dostal adresu objektu, na který se mám druhý den dostavit. Jméno a mobil na pána, který bude mým nadřízeným po dalších pět let. To jsem ovšem tehdy ještě netušil.

Je jasné, že navoněné reklamy plné krásných lidí, úžasných pracovišť a kolektivů vzaly hned první pracovní den za své, o finančních benefitech ani nemluvě.

Postupně jsem se seznamoval s praxí této agentury, která na mě působila jako mafiánská organizace s otrokářskými prvky. Pro stát téměř neexistující, s neustálým přesunem černých, tedy nezdaněných peněz. Pro zaměstnance často podmínky srovnatelné s nevolnictvím, nad kterými je jejich boss neomezeným pánem.

Na otázku, proč si takové zacházení nechávají zaměstnanci líbit, jsem dostával odpověď postupně během měsíců a let. Já jsem si našel svůj prostor, který mi vyhovoval a jakémukoliv nevhodnému jednání jsem se ihned vymezil s tím, že odcházím. A protože nejsou lidi, šéfové vždy velice rychle vyřešili problémy k mé naprosté spokojenosti.

U většiny kolegů to bylo a je jiné. Nemají na výběr. Nejčastějším problémem jsou exekuce nebo insolvence. Přestože agentury lidi s tímto finančním hendikepem nesmí zaměstnávat, opak je pravdou. Majitelé dobře ví, že tito lidé nemají moc šancí být jinde zaměstnaní, a tak si s nimi mohou dělat co chtějí.

Mít čistý trestní rejstřík u strážní a bezpečnostní služby je další podmínka. Přesto dost velké procento lidí má škraloup a po dohodě s majitelem jsou zaměstnaní bez doložení tohoto výpisu. A takový strážný se stává dalším z otroků, protože je vděčný, že ho vůbec někdo zaměstná.

A tak není divu, že dochází ke krádežím v budovách a kancelářích právě od těch, kteří je mají střežit.

Výplaty dost často probíhají v hotovosti z ruky do ruky bez jakéhokoliv dokladu nebo na cizí účty, aby peníze nezabavil exekutor. Pokud dojde k maléru, z trestaných zaměstnanců se udělá „záskok“, od kterého si firma ještě „nestačila“ vyzvednout výpis z trestního rejstříku, přestože tam dotyčný pracuje i několik roků. Škody způsobené krádežemi nebo pochybením zaměstnanců nakonec uhradí pojišťovna a jedeme dál.

Netvrdím, že všechny agentury jsou takové, ale po deseti letech praxe ve třech společnostech to takové bylo a pořád je.