Lidický vrah ve službách komunistické StB. Případ Fritz

Lidický vrah ve službách komunistické StB. Případ Fritz

Herr Rostock měl krásný pohřeb. Vzorný a starostlivý otec, pilný a pracovitý člověk, kterého měli všichni rádi. Zemřel 13. září 1986 v požehnaném věku 84 let. Ty pohřební řeči nebyly tak úplně pravda. Neměli ho všichni rádi.

Bylo jich sedm. Sedm vrahů s důstojnickými výložkami na uniformách. Tvořili organizační štáb akce Lidice. Jedním z nich byl velitel jednotky SD v Kladně, SS-Obersturmführer Max Rostock.

Pohledný, ale ne příliš inteligentní malíř pokojů, který přivedl do jiného stavu Katarinu Meissnerovou, nedokázal vlastníma rukama uživit novou rodinu. Využil příležitosti stát se dobře placenou administrativní sílou Sicherheitsdienstu, nacistické zpravodajské služby. A kariéra v SS se nabízela sama. Konečně se stal někým, ne věčně od barev pocákaným malířem pokojů.

Po obsazení Československa a vzniku Protektorátu se dostal na služebnu SD do Kladna. Dvoje povýšení a Válečný kříž 2. třídy na sebe nenechaly dlouho čekat. S rodinou se zabydlel ve funkcionalistické vile a stal se panem továrníkem na vedlejší úvazek. V Brně totiž koupil za lacino továrnu. Obojí, jak vila, tak fabrika pocházely ze zabaveného židovského majetku.

Ráno 10. června 1942 byl Max Rostock v Lidicích. Dohlížel na správné plnění rozkazů samotného Hitlera. Akce byla pomstou za smrt Reinharda Heydricha. Vesnice musela být srovnána se zemí a její obyvatelstvo vyvražděno. U zdi Horákova statku bylo postříleno 173 mužů. Nejstaršímu bylo osmdesát čtyři, nejmladšímu Josefu Hroníkovi čtrnáct let. Všechny domy včetně školy, kostela a fary byly polity benzínem a podpáleny.

Když odváděli lidického faráře Josefa Štemberku, obrátil se kněz s prosbou na Rostocka. Ten ho kopancem srazil k zemi, kde v kopání do starého kněze pokračovali další dva příslušníci SD Strubel a Huber. Protože nepožádal o milost, byl zastřelen jako poslední.

Přestože byl už v polovině června 1945 vydán po Rostockovi pátrací list a od října byl na seznamu hledaných válečných zločinců, žil v klidu se svojí rodinou v Heidelbergu. Ten klid byl ovšem zdánlivý, protože už v červnu 1946 ho manželka udala americké CIC. Té se mu ještě podařilo při převozu uprchnout a vydal se opět k rodině. Teprve po druhém zatčení kvůli šmelině na černém trhu byl v dubnu 1950 vydán československým úřadům.

S jeho výslechem se dlouho otálelo, protože komunistická bezpečnost a justice měla plné ruce práce s „třídním nepřítelem“. Proces s Miladou Horákovou, Heliodorem Píkou, s devíti pomocníky biskupů a následující rok případ Babice. Vrah z Lidic se nakonec svého procesu přece jen dočkal. Ve skupině „Rostock a spol.“ byl spolu s dalšími esesáky odsouzen k trestu smrti.

Zřejmě už tehdy komunisté kalkulovali s možným budoucím využitím esesáků pro svoje potřeby. Prezident Antonín Zápotocký změnil rozsudek smrti na doživotí a během prvního roku ve funkci udělil osm milostí. Čtyři z nich se týkaly bývalých prominentních nacistů. Následovalo další snížení trestu a koncem roku 1959 StB začala plánovat Rostockovo úplné propuštění s vysazením na území západního Německa jako svého agenta. Krycí jméno Fritz.

4. února 1960 byl odvezen na hraniční přechod Rozvadov a jako oběť justičního omylu začal nový život. Spolupráce s StB zřejmě nebyla taková, jak si komunisté představovali. Jeho bývalý nadřízený ze Sicherheitsdienstu, také spolupracovník StB, ho dokonce udal. Rostock prý svoji spolupráci všude rozhlásil a je tudíž nepoužitelný. Svazek Fritz byl odložen mezi přísně tajné a lidický vrah si díky komunistům užíval života na západě plnými doušky. Se svou ženou se už nikdy nesetkal. Zemřel v kruhu své nové rodiny, oplakáván nejbližšími ve věku sedmdesáti čtyř let.