Kdysi oblíbená turistická destinace se již třináct let zmítá v krvavých konfliktech

V březnu 2011 propukly ve městě Deraa na jihu Sýrie demonstrace inspirované povstáními v sousedních zemích proti místním vládcům. Syrská vláda k potlačení demonstrantů použila armádu, což vyvolalo celostátní protesty.

Kdysi oblíbená turistická destinace se již třináct let zmítá v krvavých konfliktech občanské války

V březnu 2011 propukly ve městě Deraa na jihu Sýrie demonstrace inspirované povstáními v sousedních zemích proti místním vládcům.

Syrská vláda k potlačení demonstrantů použila, jak je jejím zvykem armádu, což vyvolalo celostátní protesty požadující prezidentovu rezignaci.

Výsledkem bylo rozšíření jak protestů, tak i represí. Opozice se zmocnila zbraní a prezident Asad požádal Rusko o vojenskou pomoc proti „terorismu podporovanému ze zahraničí“. Kromě množství nově vzniklých povstaleckých skupin se do konfliktu zapojil i Islámský stát a al-Káida. Násilí přešlo do občanské války.

Více než půl milionu lidí bylo zabito a 12 milionů opustilo své domovy. Z toho asi pět milionů požádalo o azyl v jiných zemích.

Posledních několik let to vypadalo, že se situace zklidnila a režim prezidenta Bašára al-Asada, za pomocí brutálních represí upevnil svoji pozici. Výjimkou byl východ země obývaný převážně Kurdy a na severozápadě provincie Idlib, kde i nadále operovaly ozbrojené skupiny.

Dlouhodobý Asadův spojenec Rusko zprostředkovalo v roce 2020 jakési příměří, které bylo na většině území, až na výjimky, dodržováno. Města, která režim dobyl zpátky byla z větší části zničená a obyvatelstvo uprchlo. Největší porážku utrpěli rebelové ztrátou Aleppa. Za svoje „vítězství“ vděčil Asad převážně ruskému letectvu a pozemní pomoci Hizballáhu.

Jenže jak Rusko, tak Hizballáh měli a mají v roce 2024 svých vlastních starostí více než dost a vojenská pomoc Sýrii výrazně zeslábla.

Toho využily povstalecké síly a zahájily největší ofenzívu proti syrské vládě za poslední roky. Během týdne dobyli Allepo, které bylo kdysi vládními vojsky a ruskými letadly téměř srovnáno se zemí. Syrské vojenské jednotky se stáhly z města a umožnily jeho ovládnutí islamistickou militantní skupinou Hayat Tahrir al-Sham (HTS).

Historie této skupiny je více než spletitá, stejně jako bojová cesta jejího emíra Abu Mohammeda al-Jawlaniho. Vznikla v roce 2011 jako pobočka Al-Káidy ale díky své ideologii džihádu nenašla příliš podpory mezi jinými revolučními skupinami, které měly jako hlavní cíl svrhnout Asadův krvavý režim.

O pět let později došlo k rozkolu s Al-Káidou a Abu Mohammed al-Jawlani se stal hlavou nové skupiny, dnešní HTS.

Přesto, že se rozešel Al-Káidou už v roce 2017 je na americkém seznamu hledaných teroristů. Na jeho hlavu je vypsána odměna 10 milionů dolarů.

Jawlání se dokonce pustil i do mírné sebekritiky a omlouval své působení v Al-Káidě mladistvou nerozvážností a horlivostí ve věci islámu. Za hlavní cíl považuje svržení režimu prezidenta Bašára Asada. A samozřejmě slibuje, že „v Sýrii bude bezpečno pro všechny náboženské skupiny“.

Znovu dobytí Allepa je výrazným úspěchem povstalců ale sliby o bezpečné koexistenci všech náboženských a politických skupin jsou z říše snů. Vládnoucí dynastie současného prezidenta se drží u moci už od roku 1971 a odbojové skupiny, ať už v Sýrii nebo exilu, se nemohou dohodnout ani dnes, kdy ovládají jen několik, válkou zcela zničených měst.

Obsazení druhého největšího syrského města Allepa povstalci podporovalo i Turecko. Město kdysi plné antických památek je dnes z větší části v ruinách, se zničenou infrastrukturou a statisíci uprchlíky.

I přes všechna ujišťování nového emíra Jawláního a novou, neočekávanou rétoriku od bývalého džihádisty Al-Káidy to na ukončení občanské války pro 23 milionovou zemi na Blízkém východě nevypadá ani v nejmenším.

S napravenými fanatiky, kteří se chtějí dostat k moci bagatelizováním své krvavé minulosti a sliby o nové a šťastnější budoucnosti, máme bohaté zkušenosti.

„V době chaosu došlo k určitému porušování práv menšin ze strany některých lidí, ale tyto věci jsme již vyřešili. Nikdo nemá právo vyhladit druhou skupinu. Tyto skupiny spolu v tomto regionu koexistují po staletí a nikdo nemá právo je vyhladit“.

Tato Jawláního slova se nápadně podobají slovům československých stalinistů, kteří se znovu drali k moci v období pražského jara a svoji hrůzovládu, byť zdaleka ne tak krvavou jako je ta Syrská, obhajovali slovy „ano, děly se nespravedlnosti, ale nyní …“, popř. obligátním „když se kácí les, létají třísky“.

Všichni víme, kde jejich vize o socialismu s lidskou tváří skončily.