Karel IV. a pogrom v Norimberku

K dnešnímu datu, 2. října se vnucuje otázka, jestli by za „největšího Čecha“ označovali titulem Otec vlasti i povraždění obyvatelé, jímž měl být králem a otcem.

     Karel IV. a pogrom v Norimberku

     Černá smrt a zároveň Boží trest. Tak byla vnímaná epidemie moru v letech 1347 až 1350. Černá, protože těla nakažených postupně zčernala. Trest za hříchy naše i našich otců byl logickou dedukcí tehdejšího obyvatelstva. Nikdo nevěděl, že původcem je bakterie Yersinia pestis, kterou přenášejí blechy. Nákaza se poprvé objevila v Konstantinopoli, odtamtud se na palubách obchodních lodí dostala dál na západ. Za dva roky byla morem nakažena polovina Evropy a za oběť jí padlo zhruba dvacet pět milionů obyvatel, což byla třetina tehdejší populace v Evropě.

     Jakési nepsané pravidlo křesťanského světa říkalo, že za bídu a neštěstí mohou Židé. Když pomineme onen boží trest, který se společnost pokoušela mírnit kajícnými průvody s bičováním, tisíci mší svatých a nekonečnými litaniemi za odvrácení této egyptské rány, obvykle následovalo ještě další, méně kajícné vyrovnání se s původci neštěstí. Pogromy.

     Protože rasa, která nám ukřižovala Krista Pána, musí mít své špinavé prsty v každém lidském nezdaru, bídě a svrabu, o epidemiích ani nemluvě. Bůh, na výsost abstraktní příčina, se možná dá obměkčit průvodem flagelantů, ale společnost potřebuje mít i konkrétní, hmatatelnou a viditelnou příčinu. A ta přebývala za zdmi ghett většiny velkých evropských měst a byla tedy na dosah.

     V roce 1346 byl kurfiřty zvolen za německého krále Karel IV. a jeho pozice v německých zemích nebyla jednoduchá. Protože na český trůn zvolený nebyl, ale připadl mu jako dědictví po otci, měl to v Čechách podstatně jednodušší. Na římském trůnu pořád ještě seděl Ludvík IV. Bavorský, který považoval volbu Karla IV. za podvrh a chystal si to s ním vyřídit na poli válečném. V těch titulech byl tehdy trošku zmatek, protože titul římského krále se vztahoval povětšinou na země německé, zatímco titul římského císaře k celé říši, tedy i na království české. Z pěti kurfiřtů, kteří zvolili Karla IV., byl jedním jeho otec a druhým prastrýc Balduin Lucemburský, takže taková menší rodinná protekce. Ke střetu mezi Ludvíkem a Karlem nedošlo, protože první zahynul při lovu a Karel tak neměl konkurenci. Zato mě velké problémy.

     Potřeboval dostat na svoji stranu bohatá říšská města, která byla na straně Ludvíka. A jak jinak než slibem dalšího majetku a zlata získá panovník přízeň bohatých? Nehledě na obrovské dluhy, které u nich měl, protože dosažení jakéhokoliv trůnu vždycky stálo nemalé peníze. Bůh ví, odkud se objevil nápad jak zabít dvě mouchy jednou ranou. Karel IV. by tím vyrovnal své dluhy a ještě něco navíc by přihodil městu, které si tím zaváže do budoucnosti. A tak začal vydávat dlužní listy, ve kterých byl dluh „zajištěn na židovském obyvatelstvu“. V praxi to znamenalo, že umoření takového dluhu bude provedeno zabavením veškerého majetku, movitého i nemovitého včetně domů Židů zavražděných při pogromu. Záruka beztrestnosti vrahů samozřejmě zaručena. K tomu se Karel IV. zavázal 2. října 1349.

     Pak už stačilo jen Židy obvinit ze záměrného šíření morové epidemie, trávení vody ve studnách, podřezávání křesťanských panen, touhy po ovládnutí světa a mohlo se začít rabovat a vraždit.  Když si tři nejhonosnější domy vyhlédl markrabí Ludvík Braniborský, který je zabezpečil před zničením, a ostatní šlechtici pobrali v domech bohatých Židů co mohli, byl ze řetězu puštěn zfanatizovaný lid.

     Bylo povražděno pět set šedesát Židů, celá čtvrt vypálená a srovnaná se zemí. Na místě stržené synagogy bude později vystavěn kostel a na uvolněném prostoru, až vyvane puch spáleniště a tlejících mrtvol, začne vznikat nové krásné historické jádro města Norimberk.

     Naskýtá se otázka, jestli by „největšího Čecha“ označovali titulem Otec vlasti i tito obyvatelé, jímž měl být králem a otcem.