Desátý říjen roku 680 je nejtragičtějším dnem pro dvě stě milionů ší´itů.

Desátý říjen roku 680 je nejtragičtějším dnem pro dvě stě milionů ší´itů.

     Ten den si všichni muslimové hlásící se k  ahl al-Bajt, čili mezi přímé Muhammadovy potomky, což je zhruba dvě stě milionů, připomínají nejtragičtější událost své historie. Bitva u města Karbala byla spíš něco mezi masakrem nebo jatkami než bitvou. I když se jedná o událost starou 1643 let mezi ší´ity je její připomínka stále živá.

     Toho dne bylo na vyprahlé pláni v dnešním Iráku povražděno sedmdesát dva příslušníků a následovníků vnuka Proroka Mohameda.

     Proti malé skupince mužů, žen a dětí stála asi čtyř tisícová armáda Jazída I., druhého chalífy Umajovského chalífátu. Na požadavek velitele armády Umara ibn Sa´ada k vůdci obklíčené skupinky, aby se vzdali  a uznali Jazída I. za chalífu přišla stručná odpověď: „To nikdy neudělám“.

     Oním vůdcem byl Husajn, vnuk proroka Mohameda. A tím podepsal rozsudek smrti nad sebou, svou rodinou a svými stoupenci.

     Všechno začalo smrtí proroka Mohameda v roce 632. Protože neměl syna, byl zvolen za jeho nástupce do čela muslimské obce jeho přítel Abú Bakr. Jenže část muslimů s takovou volbou nesouhlasila. Podle jejich představ by měl být vůdcem někdo z krve Prorokovi. I přesto, že Islám dobýval jedno území za druhým a vypadalo to navenek jako jednotné uskupení lidí sdružených v novém náboženství kolem Jednoho Boha, uvnitř to vřelo. V roce 652 byl zavražděný další volený chalífa Uthmán a příznivci Alího se snažili, aby se stal hlavou muslimů právě on.

     Alí ibn Abí Tálib bratranec a zároveň Mohamedův zeť, manžel Prorokovy dcery Fátimy. Podařilo se a byl zvolen jako čtvrtý chalífa. A zároveň poslední. Jako jeden z prvních uvěřil ve  zjevení svého strýce Mohameda a měl velkou zásluhu na šíření Islámu. Účastnil se bitev u Uhudu i  u Hunajnu, kde osobně bránil Proroka.

     Jeho volba ale narazila na odpor u části muslimů, především na územích, která ovládali Umajjovci, protože Prorok pocházel z konkurenčního rodu Hášimovců, kteří náleželi ke kmeni Kurajš. Ale svoji roli sehrály i špatné rodinné vztahy mezi poslední Prorokovou ženou Ajšou a ostatními členy rodu. Tedy ti kteří nesouhlasili s Alího volbou vyhlásili jeho vládě vzpouru, kterou vedl guvernér Sýrie Mu´ávija. Oba znepřátelené tábory spolu svedly několik bitev.

     K rozhodující došlo u Siffínu. Armáda Alího měla navrch a zřejmě by bitvu vyhrála. Proto se Mu´ávija uchýlil ke lsti, v podání ší´itů to byla podlost, když nařídil svým vojákům v předních řadách, aby na své kopí připevnili Korán. Část Alího vojáků odmítla jít proti svaté knize a tak Mu´avija uhrál nerozhodný výsledek. Další jednání měla přinést smír, ale navrhnuté podmínky byly pro Alího nepřijatelné. Mnoho jeho stoupenců ho opustilo, zatímco Mu´avija získal pod svoji kontrolu Egypt a v červenci roku 660 se v Jeruzalémě nechal prohlásit chalífou. Tím byly položeny základy první muslimské dynastie Umajjovců. Alí byl zavražděn v mešitě v Kúfě 28. ledna 661 a veškeré boje skončily.

     Alího nejstarší syn Hasan nechtěl dál bojovat o nástupnictví a dohodl se s Mu´áwijou, že po smrti panovníka Sýrie se moc vrátí k dědicům proroka Mohameda. Poté se Hassan spolu se svým mladším bratrem přestěhovali do Mediny, kde byl v roce 669 otráven. Z jeho smrti byl obviňován Mu´awija.

     Tady se začíná odvíjet drama, které vyústí do vraždění u města Karbala a rozkolu v muslimské obci. Příznivci ši´at Alí, tedy strana Alího nebyli se současným stavem a vedením chalifátu spokojeni a tak se shromáždili kolem druhého Prorokova vnuka - Husajna ibn Aliho.

     Mu'awija před smrtí jmenoval za chalífu svého syna Yazida což se logicky nelíbilo muslimům, kteří očekávali, dle daného závazku, že následným chalífem bude Prorokův vnuk a vedení obce se tak vrátí do pokrevní linie. Skryté nepřátelství mezi ší´itskými a chalífovými příznivci bylo ještě vyhroceno povstáním ve městě Kufa. Obyvatelé města se vzbouřili a poslali Husajnovi dopis, v němž jej vyzývali, aby převzal moc do svých rukou. Ten souhlasil a spolu s celou svou rodinou zamířil z Medíny do Kufy. Mezi tím více než osmnáct tisíc lidí přísahalo věrnosti vnukovi proroka Mohameda, což mělo za následek kruté potlačení vzpoury už v zárodku a popravu množství rebelů. Husajn ibn Ali dorazil na planinu poblíž města Karbala, asi sto kilometrů od Bagdádu.

     Bitva u Karbaly 10. října roku 680 byla krátká a krvavá. Bylo zmasakrováno sedmdesát dva lidí, mezi nimi i dvaadvacet příbuzných vnuka Prorokova. On sám byl dlouho mučen, mrtvému tělu usekli hlavu a narazili na kůl. Masakr přežil 22-letý nemocný syn Husajna Zajn-ul-Abidin. Ženy, které přežily, byly zajaty a odvedeny do Damašku, který se stal hlavním městem chalífátu. Byla mezi nimi i Rubab, manželka Husajna a jeho sestra Zajnab. Těla padlých, včetně Husajnova byla následně zohavena a ponechaná tři dny na místě. Poté byly pohřbeny lidmi z kmene Bani-Asad.

     Bitva u Karbaly zaujímá hlavní místo v ší´itské historii. Husajnovo utrpení a smrt se staly symbolem oběti v boji za pravdu proti zlu. I po více než 1643 letech je bitva hlavním traumatem všech ší´itů. Jazíd je vnímán jako symbol zla. Naopak Husajn je vzorem pro všechny opravdové věřící.  Bitva i mučednická smrti Husajna proměnila Karbalu v poutní a náboženské místo téměř stejného významu jako Mekka nebo Jeruzalém. Dvakrát ročně navštíví město mnoho milionu poutníků a v den Husajnovi smrti se jich tam směstná i osm milionů.

     Nejdůležitějším rituálem, jako vzpomínka a připomenutí oné tragické události je svátek ´Ašúrá,. Během něj se konají procesí flagelantů, během kterých se věřící bičují do krve nebo si způsobují řezné rány. Připomínají si tak Husajnovo utrpení a tímto napodobují jeho možná zranění. Dávají tak najevo, že jsou ochotni trpět nejen za něj ale i za svoji víru.

     Každý den je ´Ašúrá, každá země je Karbala.