Jednoho sobotního listopadového mlhavého rána jsem vzal svého "materiálního miláčka", využil služeb lokálky Chomutov - Vejprty a vyrazil do hor. Vystoupil jsem v Kovářské, kde jako když se mávne kouzelným proutkem - z mlhy se stala krásná modř s namrzlou podzimní přírodou. A začal sem hledat další krásy a intimnosti Krušných hor. Od Kovářské přes Klínovec, Boží Dar až do Abertam.
Podzim nám nabízí neskutečné zážitky v podobě barevné pestrosti přírody, například když orchestr ladí. Umí ale i jednu pozoruhodnou přírodní a vlastně meteorologickou hříčku. Musíme byt ale nad „věcí“ . Musíme být prostě nad inverzní mlhou.
Když si pak sedneme, třeba na Neklidu na lavičku u restaurace Na Lanovce, s pohledem na ohromnou peřinu pod námi, nad námi sluníčko, připadáme si jako když se díváme pánu bohu z okna na to pozemské hemžení shůry, kde se v pozemském světě odehrávají ty lidské osudy. Vpravo se nám pak ukazuje lanovka, jako by to byl ten dopravní prostředek mezi nebem a zemí… Prostě z pekla do ráje.
Ale i pokud se nacházíme na té pomyslné modro-bílé hranici, dokáže příroda vykouzlit neskutečné podoby přírody, které mají někdy opravdu jen vteřinové trvání.
Krušnohorské mlhy bych rozdělil do takových tří úrovní.
Při té první se mlha rozlézá do zhruba 600 metrů nadmořské výšky, kdy například můžeme pozorovat na rozlehlé louce s mírným sklonem nad Bečovem u Blatna, jak se k nám do kopce mlha přibližuje, aby pak zase poníženě ustoupila.
Ta druhá úroveň mlh se už odváží vystoupat do 800- 900 metrové výšky, kde „olizuje“ hranice např. Kovářské, Vejprt, za Klínovcem je to pak Boží Dar, Abertamy či Horní Blatnou., kdy nám vytváří právě tu modro – bílou hranici.
A třetí úroveň? To už je konec, to už je jiná, nikoliv ta pokorná, to už je drzá mlha, která zahalí i Klínovec či Fichtelberg a slunéčka se dočkáme už jen v dalekém německém centrálním Krušnohoří.
Cyklistická trasa 1917682 - powered by Bikemap
