Minulý rok mi učaroval Slavkovský les při Poznávání Slavkovského lesa či při pochopení Slavkovského lesa ve fotografii. Proto byl tento krásný kout vybrán pro letošní květnový cyklovýlet, chtělo to prostě změnu.
Minulý ročník byl nasměrován do opačného koutu Krušných hor – České středohoří, Labské pískovce, Krušné hory .
Výlet nabídl roviny, koření cyklistiky – výšiny / za ten řádně opepřený výšlap při páteční etapě před Bečovem nad Teplou bych se chtěl doyenům výpravy omluvit :-)/, spousta historie podél cesty. Ať to byly Karlovy Vary, zámek a hrad v Bečově nad Teplou, klenot na Ohři Loket či městská památková rezervace v Horní Blatné
Trasa do končin Slavkovského lesa vede přes neskutečně krásné Poohří, pokud použijeme cyklostezku č.6 je opravdu nač se dívat. Po levé straně Doupov, po pravé straně to, pro co jsme se narodili – Krušné hory a uprostřed se vine stříbrně krásná řeka Ohře s různými panoramaty. Když se k tomu přidá počasí, kdy sluníčko prosvítá přes olovnaté mraky do šťavnatě zelené přírody, osázené bílými korálky, může být cyklistika i o kochání. Potěší přejezd Kyselky, kdy se při postupných opravách povětšinou stále zchátralých, ale ve své době krásných domů, snad blýská na lepší časy
Rychlé občerstvení pro doplnění tekutin proběhlo ve Vojkovicích, o tři km dále ve Velichově v příjemné restauraci už to bylo i s obědem. Průjezd kolonády v Karlových Varech proběhl bez komplikací, vede tudy značená cyklostezka. Jen ta cesta z Karlových Varů do Bečova, kde proběhlo nocování, je snazší po silnici. Mnou byla vybrána cyklotrasa č. 2026. Jestliže kopce jsou kořením cyklistiky tak tato byla dost okořeněná.
Najeto 105km.
Druhý den byl kilometrově kratší, 60 km , což bylo záměrem, neboť nás čekal výjezd z Bečova do horních partií Slavkovského lesa s návštěvou krásné, kamenné rozhledny nad Krásnem s výstupem po obvodu. Poté dlouhý 20 km pozvolný sjezd až do Lokte, klenotu na Ohří. A pak už jen v dáli hradba Krušných hor, kterou musíme zdolat z Nové Role do Nejdku / zde bych doporučoval návštěvukřížové cesty nad městem i s Rajmanovou vyhlídkou , či Nejdecké věže. Posledním napajedlem bylo venkovní sezení v restauraci Seifert v Nových Hamrech. A pak již jen co šlapka šlapku na kole mine do Horní Blatné, pro mne již snad nepočítaně propagované koliby u Medvěda.
Celá trasa byla intuitivně vybrána, aby nás kopírovala železnice, čert nikdy nespí. A v sobotu opravdu nespal..Vyrazilo nás deset, bohužel jen osm dorazilo. Jenže stalo se, dva při výjezdu nadýchali, nekompromisně partu museli opustit. Pak vás zklame že právě ti nejstarší, by měli tu moudrost mít.Tím bych chtěl těm dvěma, Jiříkovi a Zdendovi poděkovat za účast. V pokračování výletu jim zabránila prasklá patka na přehazovačce.Dvě ušlé duše již oproti prasklé patce byly opravdu nicotné. Dalším štěstím bylo, že věta „mně tlačí baťoh“ zazněla jen 5 km od občerstvovny v Nové Roli, při stoupání do hor. Reakcí byla věta „Ty se máš, ty máš baťoh“ . A následoval úporný sjezd do Nové Role pro baťoh.
Poslední, 75kilometrová etapa byla kromě výšlapu na Hornoblatenský vrch a stoupání z Božího Daru na Neklid již pohodová, vždyť na Šebíku u Cibulky, kde vlastně výlet končil byla trasa z vrcholu Klínovce ujeta za 90 minut. Zpestřením bylo odbočení na Bludné na 1 km vzdálenou občerstvovnu Červenou Jámu. Bylo mi potěšením, že parťáky toto místo s duší Krušných hor opravdu zaujalo.
Smekám před všemi účastníky, za tři dny 240 km, přitom každý den končil až po půlnoci a piškvorky jsme po večerech opravdu nehráli …
