Óda na kolo

Kdysi dávno mi řekla bývalá přitekyně "Pojď Martine,  koupíme si kola. Má reakce? Oči v sloup a dotaz zda-li je normální. Co já s kolem? Malinko sem ustoupil, koupilo se kolo dámské, do dneška si vzpomínám jak si nad něj napsala "Moje milé kolečko". Smutné bylo, když mi ho ukradli. Začal jsem na něm totiž tak  nějak potajmu jezdit a znáte mužskou ješitnost. Nemohl jsem ji říci, že kolo je vlastně skvělá věc. Zjistil jsem evolučně, že dneska  už to bez něj  ani nejde.

Pak už  se na kolo  nabalují spíš jen samá pozitiva.Člověk pozná spoustu nových, skvělých lidí. Zjistí jak užasné Krušné hory jsou, ale je jasné, že nejen ony. Dělá něco pro své zdraví.

Je to neocenitelné i pro ty, kteří fotí. Poznávají různé intimnosti přírody. 

Jen bych chtěl dát všem apel. Nejezděte bez helmy. Taky jsem si myslel, že to bez ní jde. Nejde. Hlavou skálu neprorazíte. Pokud si někdo myslí, že jemu se to stát nemůže, šeredně se mýlí.

Pár obrázků když sem jen  tak, cik cak,  jezdil zjara po Krušných horách a Podkrušnohoří s foťákem .