Lidé v krajině, krušnohorské

Jsou to stále zapomenuté hory, což je na druhou stranu skvostný poznatek. Stává se, že hodiny nenarazíte na kolemjdoucího, či kolemšlapajícího. A právě proto ty hory navštěvuji - užívat si samoty.  

V tomto jsou Krušné hory nedoceněné, nejen svou krásou.

Je štěstím někoho potkat. Ale na druhou stranu rád potká toho, kdo jej může obohatit, nabít pozitivní energii. I toto je v Krušných horách možné.

I když někdy zamrazí:

To když se zaposloucháte do výletu otce se synem, kteří zdolávají od pramene až do soutoku řeku Ohře a přitom oči těkají mezi cyklistou a babičkou na vozíčku na hrázi přehrady Kadaňský stupeň.

Zamrazí i když potkáte dva cyklisty v jarních dnech jenž byli přepadeni jarní sněhovou vánicí cestou na Blatno.

Husí kůže naběhne  při  hovoru s účastníkem cyklomaratonu 1000 mil na Zákoutí. Co vše dokázal absolvovat.

Mrazí i při pohledu na babičku se svým vytouženým pohledem na kostel. Pohled z německé části Krušných hor do té české na kostel v Kalku

Ochladí se  pivem zvláště v symbióze s krásnou a milou hostinskou na Bernavě.

Oněmí při šikovnosti amatérského řezbáře při tvorbě krušnohorské Marzebilly na Červené Jámě.

Zírá na nebeskou bránu nad Königsmühle.

Tu narazí na nahrávání klipu destinační agentury na propagaci Krušných hor na Lesné.

S pokorou poslouchá, s dovolením vyfotí hospodáře na Bludné.

Povzbudí pohled na manželské páry focené na loukách okolo Hradečné či německé přehrady Cranzahl, v dáli s vrcholem Bärensteinu.

Zahledí se na uchvacující pohledy těžební jámy se zámkem Jezeří zrovna když se fotí propagační obrázky s hercem v hlavní roli na nově vznikající film v koprodukci s ČT.

A i koníkům se v symbióze s člověkem daří.

A mládí vpřed ...