Milá, Raná, Milešovka, Lovoš, Oblík, Varhošť, Hněvín, Ressl, Kalvárie. A teď posledním zářezem byl Hazmburk. Další výhled Českého středohoří. A zářez do duše vzpomínek byl hluboký.
Ač bylo našlapáno téměř sto kilometrů, výlet nebyl až tak náročný, profil byl spíš taková zvlněná, sem tam nakloněná rovina.
Nechal jsem se vlakem dovést z Chomutova do Bíliny, trvá to jen 3/4 hodinky. Odjezd byl naplánován tak, abych byl na místě brzo po východu slunka. Hned zkraje Bíliny vykukuje vpravo Bořeň jenž leží na samé hranici Českého středohoří, Bílina byla utopena v tomto brzkém jitru v ranní mlze.
Je to strašně krásná krajina, to České středohoří. Když máte navíc itinerář naplánován po silničkách třetí třídy, potkat auto už je skoro zázrak. I proro máte spoustu času na kochání se a focení.
V první půli cyklovýletu mne doprovázela nejvyšší hora tohoto středohoří, tedy Milešovka, aby pak v druhé půli se začal zjevovat smysl tohoto výletu, nádherná zřícenina Hazmburk, jež se dá při troše technické i fyzické zdatnosti vyšlápnout i na kole.
Když se k Hazmburku blížíme, stěží by nás napadlo, že nám zřícenina nabídne, zvlášť při své pouhé výšce 418 metrů, nějaký parádní výhled. Mýlíme se, opravdu mě překvapilo, kam až dohlédneme, co vše vidíme.
Záchytnými body na celé trase byla vesnička Vlastislav se zříceninou hradu Skalka, Třebenice s muzeem českého granátu, vesnička Klapý, která leží právě pod Házmburekm , občerstvení v Levousích, či Louny přezdívané „Perla na řece Ohři“, odkud pak už zpět do Chomutova, tedy kousek za něj, zase zpět do Krušných hor do Bezručova údolí na "Prvák" na krásně orosené.
