Běžky nad Chomutovem

Běžkování, kdy si musíte dělat stopu a vybírat si trasy do tajemna podle své chuti a nálady mají obrovské kouzlo.

Jedině v zimě se můžeme dostat do Novodomských či Novoveských rašelinišť. A i v zimě je to celku vzácnost. Navštívit v zimním čase Kýšovické vodopády, nejvyšší v Krušných horách, má také svůj adrenalin. Nehrozí hlášky znící ve ski areálech – „pozor zleva, pozor zprava!“

Je to o kochání, nikoliv o kilometrech. Avšak i takové běžkování otestuje naši výkonnost. Kdo vytvářel stopu v panenském sněhu určitě ví..

A pokud si za parťáky vyberete důchodce neprohloupíte. 

Všem ostatním se zimou začíná snižovat dech, klesat tep.  U nich je to naopak, v čase dlouhých nocí a titěrně krátkých dnů ožívají. Vytahují běžky, nevadí vichr, vločky. Stačí jim i pouhý poprašek sněhu, aby se vybláznili jak caparti. Neodradí je hluboký sníh doprovázený vánicí, kdy tuší, že stopy nebudou. Alespoň těm s kterými poznávám běžkovani po Krušných horách, kde o rolby nezavadíte.

Ve stopě mám pocit jako by byli někde na okysličené krevní transfúzi, anabolika byla jejich každodenní svačinou.

Prostě všechna čest důchodcům, s kterými prožil běžky tam nad Chomutovem.
Zdědil jen pozitivní myšlení či trasy přes rašeliny. A to stačí. Bohatě.