S obsahem Vašeho článku nelze než souhlasit. Zaujala mne věta: "... soudit můžeme jen sebe a své skutky, protože jim částečně rozumíme". Štěpná je i věta o tom, že láska a milosrdenství jsou těžšími kalibry než nenávist a zášť. Máte pravdu, že lidé svým skutkům rozumějí částečně - tedy i sobě. A čím méně, tím je větší předpoklad k jednání ve smyslu "neboť nevědí, co činí".

Není soudit jako soudit. I Vy ve svém článku soudíte. A dobře činíte. Snad chápu, co soudíte - zbytečně a neoprávněné (přepjaté) soudy vynášené nad dvěma umělci. Kdo tak činí, neví, co činí, přesto není neopravněným soudem to pojmenovat.

Kdyby Váš článek četl nějaký neinformovaný cizinec, mohl by snadno nabýt dojmu, že naše společnost sama o sobě je abnormálně nesourodá. Ale zdá se, že tomu tak docela není.

Naše společnost je takto oslabována mistrovským uměním. Temným. Stačí vyslat nějaký ten signál, utrousit něco nápovědného ....Na sociálních sítích se pak rouzpoutá běsnění gradující do neurvalých osobních útoků. Hašteřícím se vládne......ne, lépe ne. Ale snadněji ANO. Ti, kdo tak činí, věří, že vědí, co činí. Vědí o tom sice víc, než ti, kdo jim sedají na lep, přesto ne dost. Nedohlédnou.

Co však tito "mistři" znají dobře, jsou slabá místa rekonvalescentů.

.... krásná úvaha...!

Zaujal me nadpis blogu a rikam si,jeste ze jenom v Cechach, na Morave a ve Slezku mohou byti bez obav.