Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Foto

S obsahem Vašeho článku nelze než souhlasit. Zaujala mne věta: "... soudit můžeme jen sebe a své skutky, protože jim částečně rozumíme". Štěpná je i věta o tom, že láska a milosrdenství jsou těžšími kalibry než nenávist a zášť. Máte pravdu, že lidé svým skutkům rozumějí částečně - tedy i sobě. A čím méně, tím je větší předpoklad k jednání ve smyslu "neboť nevědí, co činí".

Není soudit jako soudit. I Vy ve svém článku soudíte. A dobře činíte. Snad chápu, co soudíte - zbytečně a neoprávněné (přepjaté) soudy vynášené nad dvěma umělci. Kdo tak činí, neví, co činí, přesto není neopravněným soudem to pojmenovat.

Kdyby Váš článek četl nějaký neinformovaný cizinec, mohl by snadno nabýt dojmu, že naše společnost sama o sobě je abnormálně nesourodá. Ale zdá se, že tomu tak docela není.

Naše společnost je takto oslabována mistrovským uměním. Temným. Stačí vyslat nějaký ten signál, utrousit něco nápovědného ....Na sociálních sítích se pak rouzpoutá běsnění gradující do neurvalých osobních útoků. Hašteřícím se vládne......ne, lépe ne. Ale snadněji ANO. Ti, kdo tak činí, věří, že vědí, co činí. Vědí o tom sice víc, než ti, kdo jim sedají na lep, přesto ne dost. Nedohlédnou.

Co však tito "mistři" znají dobře, jsou slabá místa rekonvalescentů.

1 0
možnosti
JL

Zaujal me nadpis blogu a rikam si,jeste ze jenom v Cechach, na Morave a ve Slezku mohou byti bez obav.

1 0
možnosti
  • Počet článků 490
  • Celková karma 28,75
  • Průměrná čtenost 1635x
Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL

Knihy:

Sesterské domino - 7. 2. 2025

Sbírka povídek, jejichž zásadními tématy jsou sourozenecké vztahy, láska a hledání cest, které nás nezavedou do pekla. Kulisy se mění: divadlo, vodácký tábor, FFUK, nemocnice i taneční parket. Jsou to spíše ženské příběhy, ale pro pány se v knize také něco najde. Třeba povídka Jak se mistr Villon setkal se svým lyrickým subjektem či námořnická Sluneční dcera.

Češtinářky - 1. 9. 2022

Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Soukromý nebe - 2004 

Pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.

Moje stránky:
https://www.ver-valikova.cz/

Píšu glosy a články o literatuře do MF Dnes, nově se po vyjití v tištěných novinách objevují i v LN: https://www.lidovky.cz/novinari/veronika-valikova.N5586.
Můžete je najít i zde: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/komentare-glosy-nazory.K307000

Jsem i zde:
https://neviditelnypes.lidovky.cz/novinari/veronika-valikova.N5530

Nově:
www.youtube.com/@veronika.valikova

mail: ver.valikova@seznam.cz

29. 5. v 17:00 zvu na autorské čtení do Café Martin, Sokolovská 29/75, Praha 8

 
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.