Zdravý duch naježené doby

Postavit se oficiálním „pravdám“ bývá v ideologických dobách nebezpečné. Ale satečnost je jedna z křesťanských ctností...

„Ze školení mi Markéta poslala dopis, všechno se jí líbilo; psala mi, že tam vládne „zdravý duch“; a připojila úvahu o tom, že revoluce na Západě nedá na sebe dlouho čekat… A tak jsem koupil pohlednici a napsal: Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí.“

Když Ludvík Jahn, hlavní hrdina Žertu Milana Kundery, odešle pohlednici, jeho život změní kurz: „Nikdo se mne nezastal a nakonec všichni (moji učitelé i moji nejbližší kolegové) do jednoho pozvedli ruce, aby schválili nejen mé vyloučení ze strany, nýbrž i můj nucený odchod ze studia.“

Vítejte v časech po Vítězném únoru 1948, kdy zemi dílem vládla mládež nová, mládež Gottwaldova. Kdy se za nevhodná slůvka vyhazovalo ze škol i z práce a za anekdotu či vydávání nepovolených tiskovin hrozil kriminál nebo uranový lágr.

Rudé totality jsme se po mnoha letech zbavili a začali vzývat svobodu slova. A do toho jako velká voda vtrhl internet. A s ním i blogy, diskuse a sociální sítě, jež mají velký dosah a také jsou zdrojem obrovského množství informací, které je třeba přebírat a třídit.

Někdy v druhé dekádě nového tisíciletí však svoboda slova přestala být neochvějným pilířem demokracie, začalo se k ní přidávat slůvko ale. Říkej si, co chceš, ale nesmíš šířit dezinformace. Piš, co chceš, ale nešiř nenávist. Vlastní názor je O.K., ale musí být podložený informacemi ze seriózních médií, tady je jejich seznam. Pozor na sociální sítě, jsou semeništěm nesprávných názorů, radikalismu, extremismu. A sítě se staly novým nástrojem ďábla, jako jím od počátků naší civilizace byly obrazy, knihy, divadlo, film, televize a počítačové hry

Myslím si, že došlo k záměně příčiny a následku. Problém nejsou sociální sítě, problémem je mylná představa, že lidé potřebují regulovat informace, neb jejich mozek je není schopen sám vyhodnotit. Tento v dějinách často opakovaný blud se znovu uhnízdil v ideologických floskulích politiků a výsledkem jsou podivné hony na lidi, kteří odmítají věřit oficiálním pravdám a optimisticky přitakávat pyšným elitářům. A tito lidé se často vyjadřují právě na sociálních sítích.

Opět se oprašují staronové definice trestných činů založených pouze na slovu a lidé jsou popotahováni, vylučováni, nálepkováni, souzeni a věznění za hloupé žvanění, silácké výroky, upravování oficiálních informací či propagaci nekonformního názoru. Přitom nám historie tolikrát ukázala, jak ošidné podobné represe jsou.

Výsledkem je samozřejmě staronová obava vyjádřit názor, kterou dnes sdílí především lidé pracující ve školství, kultuře či státem řízených institucích. Proto buďme vděční všem výrazným osobnostem, umělcům, sportovcům, vědcům, akademikům, novinářům, zemědělcům i kněžím, kteří se nebojí říct jasně a veřejně, co si myslí o zdravém duchu naší naježené doby. Každý z nich se denně zasluhuje o demokracii, která bez svobody slova nemůže existovat.

Psáno pro MF Dnes, 10. 7. 2024