Všichni naši dobří svazáci

Byli si tolik podobní. Mladí či stárnoucí hoši, většinou v oblecích, někdy sladké dívkoženy v šatech jasných barev. Na rozdíl od zasloužilých straníků, kteří už měli své jisté, byli dobře zapsáni u Velkého bratra...

...a mnohdy dospěli k určitému pragmatismu, hranému či skutečnému, svazáčtí činovníci a mnohdy též kandidáti strany či mladí komunisté se museli hodně snažit, aby postoupili na žebříčku moci.

Mnozí z nich už byli v rodičovském věku, přesto se pořád chovali jako studentíci, jejichž úkolem bylo přesvědčit o jediné pravdě polovinu světa. A ačkoli se jejich pravdy měnily, od nekompromisních padesátých let přes uvolněné šedesátky a normalizační sedmdesátky až k vzývání perestrojky v osmdesátkách, pro mnoho svazáckých vůdců byl stále typický zapálený aktivismus, svit v oku, plamenné projevy a přesvědčení, že jediná správná barikáda je ta, na které oni stojí.

Maturovala jsem v polovině osmdesátek, na vysoké škole prožila rok 1989 i zrod nových studentských vůdců, z nichž mnozí se rekrutovali z  rychle se orientujících šéfů svazáckých organizací. Nikdo jim nic nevyčítal, vždyť do Svazu mládeže jsme se téměř všichni překulili z Pionýra, sama jsem odtud zbaběle vystoupila ze zdravotních důvodů až rok před revolucí. Tehdy jsme se radovali z pádu totality a oprávněně věřili, že budoucnost nám přinese svobodu slova, demokratické volby a návrat do otevřeného světa.

V poslední době mívám hlavně při sledování televize silné déja vu. Mladí či omlazení politici tu v diskusích a na různých brífincích pronášejí apelativním, lehce akcentovaným tónem velmi důrazné projevy, které vyznívají nekompromisně. Nechybí svit v oku, přesvědčení o naší správné věci i poukazování na to, že kdo s námi nesouhlasí, není člověk s jiným názorem, nýbrž hlupák, zpozdilec, štváč, zrádce národa, nácek či ruský agent. 

Aktivističtí svazáci jsou nesmrtelný druh. Z jejich řad vyrostli náboženští fanatici, nacističtí pohlaváři i komunističtí kádrováci. Najdete je napravo i nalevo, mezi ateisty i katolíky, liberály i národovci. Potřebují silnou ideologii, která přehluší pochybnosti a nahradí historické souvislosti jasným jízdním řádem a bojem proti společnému nepříteli. Zdravý a fungující společenský systém si s nimi poradí. Oslabený nikoli.

Demokratický systém má jasná pravidla a je zranitelný skrze nedostatky svých představitelů. Pokud se výraznou politickou silou v zemi stávají nespokojení aktivisté, měli by zvolení zástupci občanů napříč politickým spektrem zbystřit, odložit svazácká saka a začít se chovat prozíravě a podle pravidel. Země je zřetelně názorově rozdělená. Liknavost vládních i agilnost opozičních politiků spolu s nepředvídatelným fenoménem řízených občanských aktivit mohou vyvolat nepříjemnou změnu počasí. A jakkoli jsme národ spíš knedlíkový než revoluční, několik evropských průšvihů tady svůj počátek mělo.

Psáno pro MF Dnes, 21. 6. 2019