Úředníci versus babyboxy

Už zase OSN tlačí na Česko, ať zruší babyboxy. Kvůli tomu, že odložené dítě nezná svůj původ a svoje rodičče. Trochu se ale zapomíná na to, že takové odložené dítě často ani nežije.

Výbor pro práva dítěte při OSN už zase bojuje s babyboxy. Po celých osmnáct let, co se u nás otevírají ty malé schránky jako útočiště pro nechtěné děti, z nichž mnohé by možná skončily v pytli u popelnic či na skládce, se proti nim vymezují úředníci a zástupci všemožných lidskoprávních organizací.

Jádrem sporu je od zrodu babyboxů článek 7 Úmluvy o právech dítěte, která zakotvuje „právo dítěte na identitu a právo dítěte znát svůj původ a být v péči svých rodičů“. Jenže, jak už bylo mnohokrát řečeno, jako první je v úmluvě zmíněno „právo dítěte na život“.

První babybox měl být instalován v roce 2004 v porodnici „u Apolináře“, tedy v Gynekologicko-porodnické klinice VFN, ale nakonec ho zakladatel babyboxů Ludvík Hess otevřel 1. 6. 2005 v hloubětínském zámečku, kde sídlilo soukromé zdravotnické zařízení GynCentrum. Důvod byl prostý: ministerstvo zdravotnictví se stavělo proto babyboxům.

Kromě textu Úmluvy argumentovalo i tím, že opuštěním dítěte se rodič dopouští trestného činu zanedbání povinné výživy a ministerstvo nemůže podporovat nezodpovědné jednání. Protože v podobných schránkách prý budou končit děti cizinců a děti zdravotně handicapované. VFN s ministerstvem do sporu nešla a GynCentrum se pak několikrát objevilo na seznamu zařízení, která by mohla mít problém s pojišťovnami, případně rušením. Ale přežilo.

První opuštěné dítě se v hloubětínském BabyBoxu našlo v roce 2006 a dostalo jméno Soňa. Schránky začaly vznikat po celé republice, ale úředníci jim pokoj nedali. V roce 2009 kvůli babyboxům svolal konferenci zmocněnec pro lidská práva Michael Kocáb. O pár let později se začalo ministerstvo zdravotnictví zajímat o jejich financování. Další úředníci a odborníci avizovali, že babyboxů je mnoho a jejich dostupnost nahrává nezodpovědným matkám, navíc jde většinou o ty, které tajně rodí doma.

Ozvaly se námitky z evropských úřadů a znovu z OSN, které trochu nelogicky spojilo existenci babyboxů s velkým počtem dětí v našich ústavech. Psal se rok 2011, po republice bylo rozmístěno 46 babyboxů, které zachránily 60 miminek.

Pro děti zoufalých

Potom se téma trochu zpolitizovalo. Primář Petr Pícha GynCentrum prodal, nový majitel ho přestěhoval do skleněného věžáku a zmodernizovaná hloubětínská schránka, která za dobu své existence hostila 28 odložených miminek, putovala do nemocnice Královské Vinohrady. A Ludvík Hess dostal v roce 2015 Medaili za zásluhy od prezidenta Miloše Zemana. Přibylo pár nepřátel, ozvali se další úředníci, ale babyboxy vznikaly dál.

Spolek Babybox, jehož duší je stále „babydědek“ Ludvík Hess už po republice instaloval 86 schránek, v nichž skončilo 253 miminek. Náklady na jejich pořízení jsou hrazeny z darů spolku, nemocnice platí pouze elektřinu nezbytnou pro provoz, stará se o úklid či výměnu filtru. Kromě pěti schránek byly všechny starší postupně vyměněny za bezpečnější babyboxy nové generace.

Vloží-li kdokoli cokoli do schránky, je okamžitě alarmována služba v nemocnici a zprávu dostanou i vedoucí lékaři a zástupci spolku Babybox. Babyboxy existují i v jiných zemích Evropy, byť se jinak jmenují, a jejich provozovatelé si vyměňují zkušenosti i kvůli bezpečnosti hnízdeček. Je pravda, že v nich většinou končí děti narozené doma, ale není to pravidlem. Anonymita rodiček umožňuje včasnou adopci, byť prý už tři matky kontaktovaly OSPOD a požádaly o vrácení dítěte.

Poporodní stavy jsou občas ovlivněny psychózou a pokud se k ní přidají ještě sociální či vztahové problémy, může snadno dojít k tragédii. Odložení dítěte do babyboxu je tou lepší variantou.

Úředníci z OSN se nyní snaží přesvědčit zdravotníky, aby nahradili babyboxy utajenými porody. Ty však problém zoufalých matek neřeší, nejsou umožněny cizinkám a vdaným ženám a nezaručují anonymitu rodičky, mimo jiné počítají s její účastí u soudu kvůli zřeknutí se rodičovských práv. Ministerstvo zdravotnictví obeslalo zařízení provozující babyboxy dotazníkem ohledně počtu dětí ve schránkách a možností utajených porodů, média začala bít na poplach, babyboxy jsou opět v ohrožení.

Co hrozí babyboxům?

Zeptala jsem se přímo Ludvíka Hesse, co babyboxům konkrétně hrozí. „Že umřu a nebude se o ně mít kdo starat,“ odpověděl mi svérázný spisovatel a chovatel koní. Babyboxy jsou majetkem spolku a bez jeho souhlasu je nikdo odinstalovat nemůže. Ministerští úředníci však mohou vytvořit tlak na zdravotnická zařízení, která babyboxy hostí. Možnosti na to mají.

Mojžíš by nevyvedl židovský lid z Egypta, Plaváček by nenavštívil Děda Vševěda a Homer Wells by se nestal nástupcem doktora Larche, kdyby je matky nepustily v košíku po vodě či nepoložily na schody sirotčince. Místa pro nechtěné či ohrožené děti tu byla od počátku věků a vyspělé civilizace věděly, že je to zdravá praxe. Dítě je dar pro společnost, ať už se o něj starají rodiče biologičtí či adoptivní. Pokud však situaci nešťastných matek ztěžují byrokracie, zbytečné paragrafy či falešná morálka, zvyšuje se počet těch, které v poporodním neladu volí radikální řešení.

Proto ať žijí babyboxy.

Psáno pro MF Dnes, 2. 12. 2023

Pozn. 1: Rebelantské GynCentrum se možná udrželo i díky několika oblíbeným lékařům z málem zrušeného ÚPMD v Podolí v roce 1997/8, kteří ústav opustili po nástupu nového ředitele a vzali s sebou většinu svých pacientek. S dvěma mnohaletými podolskými oporami GynCentra, MUDr. Pavlem Šmeralem st. a MUDr. Františkem Divilou, jsem o babyboxu vedla rozpravy hned po jeho instalaci v roce 2005. Za Ludvíkem Hessem jsem přijela na kole do jeho koňského ráje. I primáře Píchu jsem vyzpovídala, řekl tenkrát, že se úředníků nebojí.

Pozn 2: Na nové ohrožení babyboxů mě upozornil blog Ivanky Dianové:

https://dianova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=808405

V posledních týdnech našli v babyboxech další tři děti, zachráněných je 256! Poslední je chlapeček z Prahy 6.