Světem obchází strašidlo Trump

Vzpomínáte, jak hoši Rychlých šípů na jedné z prvních výprav ve Stínadlech potkají rozvášněné Vonty, kteří na Mirka Dušína vybafnou: „Koho volíš? Losnu, nebo Mažňáka?“

„Ale třeba Bahňáka!“ odsekne Mirek. Až později poznají Rychlé šípy poctivého i zlotřilého kandidáta na funkci Velkého Vonta a podpoří toho „správného“. Ale vpád zla v osobě Mažňákova otce vontskou organizaci na čas paralyzuje.

Jenže svět kolem nás nejsou Stínadla, a přestože si mnozí politici rádi hrají na Mirky Dušíny, abstrahované dobro a zlo patří do pohádek, mayovek, foglarovek a fantasy. A měli bychom si to připomínat před každými zásadními volbami, včetně těch amerických prezidentských, jakkoli nás některá média setrvale krmí pohádkami o hodné Kamale a zlounu Donaldovi.

Žijeme v době politických nálepek, které přidělují „ti správní“. Konzervativní pravičáci odmítající genderové ideologie jsou nazýváni fašisty, lídři silných politických stran, kteří se nechtějí podřizovat nadnárodním úředníkům, jsou za populisty a ti, kteří před deseti lety tvrdili to, co dnes tvrdí většina, vyfasovali mezitím značku extremistů. Americké prezidentské volby jsou jen špička zakaleného ledovce. Kamala Harrisová nedávno označila svého protivníka za fašistu, prezident Jpe Biden reagoval na dehonestaci Portorikánců na republikánském mítinku zbrklou dehonestací Trumpových voličů slovy o odpadu.

Čím si vlastně Donald Trump vysloužil tu pověst antisystémové neřízené střely, když pomineme ten nešťastný a odsouzeníhodný útok jeho stoupenců na Kapitol? Snažil se omezit nelegální migraci do USA a posílit americkou ekonomiku. Zapráskal bičem nad zeměmi NATO a dal jim najevo, že se o svou obranu musí starat samy, že strýček Sam je z každé bryndy tahat nebude. Evropským ikonám projevoval úctu po svém a jen tehdy, pokud chtěl (předpokládám, že podobně nestandardně si počínal i na domácím hřišti a naštval slušný počet úřednických „Velkých sester“). Díky svým dvěma manželkám s českými a slovinskými kořeny rozuměl evropským problémům. Komunikoval se Severní Koreou, Čínou i Ruskem. Nereagoval na Vladimíra Putina křikem či pláčem jako Barack Obama, nenazýval ho válečným zločincem jako Joe Biden. S diktátory jednal po svém, na principu „já pán, ty pán“ – tvrdě, ale bez urážek, moralizování a dehonestací.

Pro někoho byla Trumpova politika „bezhodnotová“, ale teklo při ní mnohem méně krve, než teče za vlády Joe Bidena, jehož plnou roli v ukrajinském konfliktu snad jednou nezávislí historici rozkryjí. Když k tomu přidám fakt, že měl Trump pomoc a podporu nejen svých dětí, ale i své bývalé tchyně, nechápu, proč na některé lidi stále funguje ten obraz republikánského monstra, které zničí svět.

Americké prezidentské volby se blíží, můžeme volit „Bahňáka“, nebo mít svého favorita. Mým je jednoznačně Donald Trump. Nečekám, že vyřeší všechny problémy světa, ale věřím, že po jeho případném zvolení se některé hrany otupí a některé konflikty zmírní. Všichni bychom si trochu oddechu zasloužili.

Psáno pro MF Dnes, 4. 11. 2024

PS: Vzhledem k volbám, které začnou za pár hodin v USA, neotevírám tentokrát diskusi. Můžete mi vložit komentář pod minulý či budoucí blog. Nebo napsat vlastní text. Děkuji.