Rudá kapitalistka Kateřina Konečná

Už Karel Havlíček Borovský učil, že více než název politické strany nás má zajímat její směřování. Proto jsem věnovala glosu schopné europoslankyni.

Hra o hlasy voličů je nevyzpytatelná, ale nikdy z ní nelze zcela vyloučit zákony trhu. Možná i proto v naší zemi přivedlo své strany ke třicetiprocentní podpoře ve volbách pět ekonomů: Václav Klaus, Miloš Zeman, Mirek Topolánek, Jiří Paroubek a Andrej Babiš. Dokázali nabídnout dostatečně lákavým způsobem své vize a přesvědčit voliče, že jejich zboží na trhu chybělo a je třeba ho kupovat. Podobně našli skulinu v nabídce na okraji politického spektra i Tomio Okamura s SPD nebo Piráti. Jedni si za to vysloužili pověst extremistů, druzí byli přizváni do vlády, aby se po spanilé jízdě vrátili k buřičským kořenům.

Lídři vládních stran řeší nevalné výsledky trojích voleb i padající preference, ale zákony trhu radostně ignorují. Bez ohledu na poptávku voličů jim setrvale cpou liberální hodnotový nekriticky prounijní salát v několika variantách: s pravicovou omáčkou, v křesťanském nálevu, s aristokraticko intelektuálními krutony či regionálně progresivistickým dresinkem. Obzvlášť ten přesolený dresink je v poslední době všudypřítomný.

O příštím víkendu vybírá nového lídra KDU-ČSL, která se dávno propadla pod hranici volitelnosti, a pokud se rozpadne koalice SPOLU, nebude mít pravděpodobně poslance ve Sněmovně. Nelze se divit. Z původně křesťansky orientované strany se slušnou voličskou základnou především na jihu Čech a na Moravě se stalo beztvaré hnutí, jehož lídři propagují leccos, málokdy však křesťanské ideály.

Podobným vývojem prošli i sociální demokraté. Z ostré Zemanovy ČSSD, která bodovala po Klausově utahování opasků, se postupně stala další nastavovaná kaše pro pražské liberální intelektuály. Naše země tak kvůli ambicím podprůměrných lídrů toužících zařadit se do „správné“ party přišla o solidní lidovce a solidní levici. Obě strany dnes na politickém trhu výrazně chybějí.

Na sjezdu před pár dny si SOCDEM zvolila novou předsedkyni. Jana Maláčová se svými úmysly netají, chce znovu vybudovat zřetelnou stranu zaměřenou na sociální témata a propojit ji se zbytkem levice. Včetně KSČM, což je pro mnohé nepsaná smlouva s ďáblem.

A teď k tomu ďáblovi. Jakkoli Kateřina Konečná vede stranu, která stojí na okraji politického spektra a jejíž historie je spjatá s totalitní vládou, mnozí politologové a komentátoři ji dnes považují za naši nejtalentovanější političku. Nemusíme vždy souhlasit s jejími názory, ale je třeba poctivě přiznat, že zcela v duchu zdravé kapitalistické soutěže našla pověstnou skulinu v trhu a výrazně ji zaplnila. A pokud se jí podaří rozpustit KSČM v koalici STAČILO, případně s Janou Maláčovou a Lubomírem Zaorálkem vytvořit slušný levicový subjekt nezatížený přímo komunistickou historií a reflektující současné sociální problémy i názory jisté části spoluobčanů, upřímně zatleskám. Schopná europoslankyně a předsedkyně proklínané strany možná konečně narýsuje za minulostí čáru, kterou měli udělat politici hned po listopadu 1989.

Psáno pro MF Dnes, 14. 10. 2024