Při distanční výuce hloupnou hlavně učitelé a politici

Tahle glosa z MF Dnes některé kolegy na pedagogických webech pobouřila, jiní mi dali za pravdu. Není namířená proti učitelům, jen proti některým hloupostem, což laskaví čtenáři, doufám, pochopí.  

Obrátila se na mě kamarádka, abych její dvanáctileté dceři pomohla s úkoly, které poslala češtinářka mailem během distanční výuky. Zadání mě překvapilo - první část neměla řešení a zbytek, hledání příkladů k literárněvědným pojmům, musel sedmáky vyděsit. Pomohla jsem najít klíč a kamarádce poradila, ať s češtinářkou nechá komunikovat výhradně dceru. Jak má učitel zjistit. že chce po dětech nesmysly, když úkoly dělají rodiče.

Kantoři jsou různí, stejně jako ve škole se někteří snaží s dětmi přes počítač komunikovat, jiní se sveřepě drží plánu a chtějí projít půlku papírové učebnice. I výuka má na každé škole jinou podobu – někde mají povinné rozvrhy videokonferencí a fungující virtuální učebny, jinde stále posílají týdenní maily, kterými úkolují hlavně rodiče. A právě neinformovanost, neznalost možností, které online výuka poskytuje, nutí část veřejnosti k jejímu odsouzení. Poslanec Marek Výborný dokonce prohlásil, že prvňáci se přes počítač psát nenaučí, chybí jim sociální kontakty a vláda by měla otevřít první ročníky ZŠ.

Je pravděpodobné, že školy se hned tak neotevřou. První třídy na distanční výuce jsou samozřejmě problém, ale spustit počítač a vstoupit do vhodné aplikace se dnešní děti učí rychle. Učitelé, tradičně zavalení tisícem školení, by teď všichni měli být povinně online proškoleni, jak se pohybovat v různých systémech, jak rozdělit třídu napolovic, jak tu polovinu případně rozparcelovat na malé skupiny. Proč učitelé nižších ročníků ZŠ nemají k dispozici lepší technologie, které jsou dosažitelné třeba za pětistovku na měsíc? A proč učí prvňáky přes počítač kroužit krasopisné vlnovky do písanek, když je mohou učit psát přímo na klávesnici počítače? Mohou použít sdílený dokument jako tabuli, která se nemaže, rozdat dětem barvy, ťukat s nimi písmenka a učit je nejen psát, ale i číst. Psací písmo se dá řešit později. Luštila jsem v životě tuny nečitelných písemek, znám dysgrafiky, kteří po sobě nepřečtou zápisy v sešitech. Někomu usnadní život poznámky v počítači, někomu abeceda typu Comenia Script. Písmo není zlaté tele, je to nástroj komunikace a jeho zjednodušení se nám dlouho nabízí.

Učitelé mají při online výuce mnoho možností, jak děti zaujmout. Mohou s nimi ve sdíleném dokumentu počítat příklady a kreslit obrázky, brouzdat po internetu a po zvládnutí abecedy i číst knížky, jež jsou mnohdy stejně důležité jako živé sociální kontakty. Jen bude chvíli trvat, než si na nové možnosti zvykneme a než budou i děti ze sociálně slabších rodin schopny takovou výuku absolvovat, což je teď úkol pro různé dobročinné organizace. Ale co nás nezabije, to nás posílí. Národ nezhloupne, jen školství může po pandemii vypadat úplně jinak.  

Psáno pro MF Dnes, 27. 10. 2020