Pouťové oslavy 17. listopadu

Glosa, která nestihla vyjít. Vzpomínka na oslavy 17. listopadu, které se nám nějak zvrhly. A pochvala Petra Millera.

Býval to můj svátek, ale v posledních letech ho trávím doma u televize a nevěřícně sleduji proslovy stále stejných osobností, těch zestátněných symbolů 17. listopadu, jak rozdávají moudra a sdělují národu, že s vývojem posledních let jsou nespokojení ti, kteří nedokázali to, co oni. Marně mezi nimi hledám tváře lidí, které jsem 17. 11. 1989 potkala na Národní.

Zvykla jsem si na mravokárné proslovy, obohacené letos o stížnosti, jak ti neúspěšní a frustrovaní hloupě volili a uvrhli zemi na čtyři roky do bahna, zvykla jsem si na angažovaná slova správně orientovaných umělců, akademiků a duchovních, zvykla jsem si, že se odevšad ještě mohutněji valí duch i odkaz Václava Havla, který byl onoho dne nikoli v Praze, ale na Hrádečku. Folklórní akce na Národní a na Václavském náměstí byly letos posíleny ještě důraznějšími proslovy o obraně křehké demokracie, o niž je třeba ještě důsledněji pečovat, i demonstrací Milionu chvilek pro demokracii proti výsledku demokratických voleb na ikonickém Staroměstském náměstí, kam se vrátil z Hradu i opilý Klement Gottwald. Ten ovšem „vyhazoval“ nepohodlné ministry z vlády až dva roky po volbách, které na rozdíl od Mikuláše Mináře vyhrál.

Ano, je chvályhodné, že lidé, kteří byli v kině nebo vedli svou dívku domů z Albertova, na ten mrazivý večer na Národní stále intenzivně vzpomínají. Je dojemné, jak oslavují své zraněné vrstevníky, jejichž seznam existuje a jichž se nikdo na reflexi 17. listopadu neptá. Otázkou je, proč. Protože si národ zvykl na tu plejádu stále stejných tváří, které k 17. listopadu patří jako barevné ozdoby k vánočnímu stromku? Nebo proto, že se ČT i další média obávají, co by autentičtí zmlácení studenti z Národní dnes na kameru říkali?

Ale abych ČT nekřivdila, i ona si do svátečních Událostí, komentářů pozvala hosty, kteří vybočili z normy. Ekonom Dušan Tříska se přihlásil k porevolučním vizím Václava Klause, které se od těch Havlových výrazně lišily a díky nimž v naší zemi začala zřetelná ekonomická a politická transformace. A bývalý odborový předák a první polistopadový ministr práce a sociálních věcí Petr Miller zase pojmenoval drastické názorové rozdělení společnosti i politiky, kteří ji podle něj rozdělují (“a není to Babiš, není to Okamura, je to ta druhá garnitura“), dokonce zpochybnil dogma týkající se příčin konfliktu na Ukrajině. Více podobných svátečních diskusí ve veřejnoprávní televizi.

Slavme 17. listopad. Ale slavme ho autenticky, bez pouťových atrakcí a falešných proslovů o krásném věku, který ti méně úspěšní nejsou schopni docenit. Svět kolem není v ideální kondici a na léčebnou kúru existuje mnoho názorů. A právě potřeba plurality názorů na aktuální problémy doby, kterou bolševik cíleně potlačoval, byl jeden z hlavních důvodů, proč mnozí z mé generace v pátek 17. listopadu 1989 na zmrzlou Národní dorazili.