Plácnout po zadku, anebo neplácnout?

Jsem chlap, říká Henry Fonda v kultovním westernu Tenkrát na západě před závěrečným soubojem s Charlesem Bronsonem. Rasa na vymření, opáčí Harmonika...

...a dá najevo zrnko sympatie k temnému Frankovi, který nejenže kdysi zabil jeho bratra, ale čerstvě terorizuje vdovu a majitelku důležitého pozemku Claudii Cardinalovou, od níž dokonce bezostyšně přijme sexuální úplatek. Pak zní hudba, sviští kulky a Sergio Leone se s námi loučí.

 Dnes máme jinou dobu. Muži netasí kolty, ostřelují se v médiích. A ženy své sexuální úplatky zveřejňují, ačkoli na rozdíl od majitelky nádraží Sweet Water si za ně nekupují holý život. A mnohem větší váhu mají různí Mortonové, manipulátoři v pozadí, jak Harmonika správně předvídal. Je to zřetelné i v kauze sexuologa a televizního šoumena Radima Uzla, k níž se v posledních týdnech vyslovilo hodně známých osobností i lidí na sociálních sítích.

S doktorem Uzlem jsem v minulosti často nesouhlasila a krom náhodných setkání mezi dveřmi jedné gynekologické ambulance mě s ním nepojí nic. Přesto mě soustředěný útok, který teď proti němu vedou Kamil Fila, DVTV i mnozí mediální sexuologové, překvapil. Podsouvat starému pánovi, který je štiplavými bonmoty znám řadu let, že zlehčuje sexuální násilí a nepodílí se na jeho regulaci, je argumentací westernového Křiváka, který střílí zezadu a kudlu v holínce nikdy nepřizná. Protože sexuální násilí tu bylo, je a bude, pokud tedy nějaké akční výbory nepřipraví muže o jejich nejcennější majetek. Stejně jako tu vždy bude závist, nenávist, šikana, korupce, zlodějina a hrubé násilí včetně vražd. Žijeme na Zemi, nikoli v utopickém Eldorádu či Ráji nebeském.

Horší je, že tyto kampaně proti umíněným obhájcům vlastních, nikoli kolektivních názorů, slouží jako kouřová clona, za níž se skryjí skutečně závažné delikty. Martin Veselovský řeší v rozhovoru s Radimem Uzlem několik minut plácání po zadku. Nejsem sexuolog, ale prožila jsem kus života mezi divadelníky a tanečníky. Muži, kteří občas pohladí pěkný zadek, mají ženy rádi, což se nedá říct o sortě skutečných násilníků a manipulátorů, kteří se mnohdy navenek chovají vzorně, ale kvůli moci či komplexům ženy psychicky či fyzicky týrají.

A co udělají naši mravokárci s filmovými alfasamci? Jak dlouho budou trpět machistického Jamese Bonda, Rhetta Buttlera líbajícího Scarlett O´Harovou bez svolení, či Mikuláše Kozlíka, jehož znásilnění si Lazarovic Markéta užívá? A co provedou s Jasonem Robardsem, Cheyennnem, který v závěru Tenkrát na západě posílá krásnou Jill mezi zpocené chlapy na trati se škopkem vody a slovy: „Jděte a dejte jim napít. Ani nevíte, jak je chlap šťastnej, když vidí ženskou jako vy. A kdyby vás tam někdo plácnul po zadku, dělejte jakoby nic.“ Zřejmě mu přišijí všeobecný úpadek mravů na Divokém západě. A bude hůř, jestli se neozveme.

                                                             Psáno pro MF Dnes, 16. 12. 2020