Osmiletý gympl? Potřebujeme různost, nikoli rovnost

Září klepe na dveře, už opět se řeší distanční výuka a možné scénáře karantény. Školství se však pere s mnoha problémy, které koronakrize buď zastínila, nebo naopak zvýraznila.

Vláda schválila finanční injekci na nákup počítačové techniky pro základní školy, které mají zajistit i výpůjční fond pro potřebné, hovořilo se dokonce o noteboocích pro každého učitele i žáka. Evropské peníze už byly utraceny hůře, školy pomoc potřebují, měla by však být individualizovaná, ne plošná. Učitelé na jaře otestovali domácí kanceláře, každý uvítá něco jiného, někdo notebook, někdo kvalitní skener, někdo elektronické učebnice. Školáci ze sociálně slabších rodin by zase nemuseli napoprvé dostat do rukou nové, citlivé stroje. Existuje několik iniciativ, které sbírají a opravují starší počítače, jež potřebám distanční výuky zcela vyhovují.         

Dočkali jsme se vyhlášky k maturitní novele. Slohy budou v rukou škol, vyhláška stanovuje minimální zadání. Horší je to s ústním zkoušením, zůstává model, který zavedl Cermat a jenž se neosvědčil – školní seznamy literárních děl, z nichž si žák volí vlastní sestavu. Věřím, že je to přechodné řešení a že školy budou časem moci tvořit vlastní maturitní modely na základě kreativity učitelů.

Na počátku prázdnin představilo ministerstvo školství Strategii 2030, která krom jiného klade důraz na rovný přístup ke vzdělání. Za škůdce považují mnozí rovnostáři už dlouho víceletá gymnázia, která prý brzy selektují žáky a vytvářejí elitu. Navíc tu studuje necelých 8 až 9% populace, nejsou to tedy školy pro nejnadanější, ale pro děti motivovaných rodičů.

Netvrdím, že osmiletá gymnázia fungují bezchybně. Znám ředitele, kteří kvůli financím přijímali bokem slabší studenty, aby naplnili třídy. Kteří kvůli strachu z tabulek, paragrafů, Cermatu či šéfů předmětových komisí solí kreativní učitele, bojí se změn a raději sníží kvalitu výuky, než by ohrozili vlastní židli. Znám učitele, kteří na elitních gymnáziích fungují jen díky setrvačnosti.

Přesto jsou tyto školy přínosem pro společnost a pro studenty. Kantoři tu musí zvládat obor i didaktické fígle velkého rozsahu, protože jinak přemýšlí primán a jinak oktaván. Studenti prožijí osm let v jednom kolektivu, nemění přátele v nejcitlivějším věku, navážou vztahy na celý život a mají šanci potkat učitele, který je zásadně ovlivní.

Osmiletá gymnázia patří od revoluce do pestré nabídky školství a jejich existence nemá být zpochybňována. Nepotřebujeme ve školství rovnost, ale různost. Rovnosti už v této zemi bylo dost.  

Psáno pro MF Dnes, 25. 8. 2020