Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

O stádu a stádnosti

Většina z nás si cení své samostatnosti. Jsme myslící, svébytné bytosti s originálním vnímáním skutečnosti. Nenecháme se snadno obloudit nějakou ideologií, pochybným náboženstvím či charismatickým vůdcem. Proč tedy tak často podléháme stádnímu způsobu myšlení?

Jeruzalém, zřejmě třicátá léta prvního tisíciletí. Asi týden před svátkem nekvašených chlebů vjíždí do města muž na oslátku. Lidé ho vítají, visí mu na rtech. O necelý týden později na něj hážou kameny a volají: „Na kříž s ním.“

Jsou to titíž občané jeruzalémští? Nebo se snad ti první schovali do sklepa a dovolili Kaifášovi, aby si z venkova přivedl loajální dav? Hádanka, se kterou se potýkají i děti z křesťanských rodin. Je těžké připustit, že ten shluk Kristových obdivovatelů byl tak nestálý. Že i Petr svého Mistra třikrát zapřel. A že nakonec zbyla jen hrstka těch, kteří neměli co ztratit.

Německo, třicátá léta dvacátého století. V celé zemi začínají platit norimberské zákony. Židé se stávají méněcennou rasou. Lékaři, právníci, architekti, spisovatelé, filmoví režiséři – ti všichni, kteří ještě nedávno požívali velké úcty spolubčanů, jimž byli dokonce mnozí Němci vděčni za zdraví, život či majetek, jsou najednou zbaveni svých práv, práce a především své lidské důstojnosti.

Je zajímavé přečíst si, jak nacisté své počínaní zdůvodňovali. Nepovažovali Židy za lidi. Ponižovali je, zesměšňovali. Tím pravděpodobně sami sobě dokazovali, že oni jsou skutečně vyšší rasa. Nemylme se – to nebyla záležitost Hitlera, NSDAP a jeho věrných – nacismus schvalovali a pomáhali budovat mnozí slušní, poddajní, pořádkumilovní obyvatelé malebných městeček, pro které ideály jejich vůdce představovaly světlo na konci dlouhého temného tunelu, počínajícího prohranou válkou, pokračujícího drsnou hospodářskou krizí a vyztuženého dlouhodobou frustrací, závistí a především pocitem sounáležitosti.

My jsme v právu,“ řve Maršál z Bílé nemoci na svůj národ. My jsme ti dobří, slušní, mravní, pořádní a bohabojní občané zdravého státu i rasy a zasloužíme si životní prostor, myslelo si mnoho příznivců nacismu. Někteří tomu věřili, někteří se přidávali z lhostejnosti, někteří i ze strachu.

A některé to jistě bavilo. Vždyť je to krásné, když máme pravdu a je nás většina.

Československo, konec čtyřicátých a počátek padesátých let dvacátého století. Proces s Miladou Horákovou, umučení Patera Toufara, poprava Záviše Kalandry. Politici, církev, spisovatelé. Také kulaci, továrníci, podnikatelé, nepřizpůsobiví intelektuálové všeho druhu. Ti všichni byli vystaveni represím, na něž se občas zapomíná. Proč je lidé nebránili? Proč se nepostavili na stranu své inteligence?

Někteří se jistě báli. Některým to bylo jedno. Ale mnozí se radovali, tančili a skládali oslavné básně na maršála Stalina. Drželi v rukou volant dějin, jak napsal Milan Kundera. Měnili svět, jak věřil Pavel Kohout. Zase tu bylo to mnohohlavé stádo, které nikdy nemá duši ani svědomí, zato má velikou moc.

Ve stádu se jednotlivec lépe schová. Ve stádu se krásně provolávají hesla. Ve stádu se skvěle útočí na bezbrannou či odzbrojenou menšinu.

ŠIKANA. MLOCTVÍ. STÁDNÍ MYŠLENÍ.

Tři důležité a provázané elementy každé totalitní ideologie i praxe. Tři zajímavé a navzájem prolnuté formy zla.

Máme to za sebou, říkáme si často. Nacismus skončil v roce 1945, komunismus v roce 1989. Proč se k tomu vracet. Proč jitřit minulost.

Protože ďábel totality dřímá v každém z nás. Stádní myšlení je nám stále blízké. Mloctví je pohodlnější než samostatnost.

A šikana se běžně objevuje ve škole, na pracovištích i v internetových diskusích.

Stačí tak málo. Jen být přesvědčen, že většina, ke které se hrdě hlásím, má nezpochybnitelnou pravdu.

Pak už stačí vzít do ruky kámen nebo usednout k počítači:

 „Na kříž s ním!“

 

Autor: Veronika Valíková Šubová | pátek 30.5.2014 18:29 | karma článku: 22,86 | přečteno: 875x
  • Další články autora

Veronika Valíková Šubová

Zdravý duch naježené doby II

Postavit se oficiálním „pravdám“ bývá v ideologických dobách nebezpečné. Ale satečnost je jedna z křesťanských ctností...

16.7.2024 v 1:27 | Karma: 9,70 | Přečteno: 231x | Diskuse | Společnost

Veronika Valíková Šubová

Volit jen podle vlastního svědomí

Včerejší glosa, týká se tajnosti hlasování a rodinných tlaků při volbách. Věším v původním znění. Korespondenční volba prošla, jak se čekalo.

22.6.2024 v 13:03 | Karma: 28,24 | Přečteno: 845x | Diskuse | Společnost

Veronika Valíková Šubová

Ošklivost je krása, lež je pravda a nová Miss Alabama.

Hitem internetu posledních dní se stala stopadesátikilová Miss státu Alabama Sara Millikenová. Snad proto, abychom si zvykali na svět, v němž abnormalita je nazývána normalitou a krása ošklivostí.

14.6.2024 v 12:40 | Karma: 37,15 | Přečteno: 1329x | Diskuse | Společnost

Veronika Valíková Šubová

Jak jsem kupovala Cinzano

Tak jsem po několika letech zase v Uherském Hradišti, tedy kousek od něj. Dostala jsem jako dárek nocleh v jednom krásném velkém domě, abych nemusela řešit hotel. Málokde je mi lépe než v této části Moravy.

30.5.2024 v 0:05 | Karma: 17,46 | Přečteno: 705x | Diskuse | Ona

Veronika Valíková Šubová

Kde se vzalo tolik nenávisti?

Odpověď se dnes snaží najít mnozí politici, novináři, mdiální mágové. Proč je společnost rozdělená? Kdo štve lidi proti sobě?

17.5.2024 v 21:10 | Karma: 39,34 | Přečteno: 1935x | Diskuse | Společnost
  • Nejčtenější

Novinky na iDNES Premium: Rozdáváme kola za milion korun

15. července 2024

Členství v iDNES Premium má velkou spoustu výhod. Čtenáři se dostanou ke všem prémiovým článkům na...

Trumpa při pokusu o atentát trefili do ucha. Střílel mladý republikán, nepřežil

14. července 2024  1:01,  aktualizováno  14:56

Republikánský kandidát na amerického prezidenta Donald Trump přežil pokus o atentát. Na...

Zemřela Shannen Doherty. Hvězda Beverly Hills 90210 podlehla rakovině

14. července 2024  15:17,  aktualizováno  17:04

Po téměř deseti letech boje s rakovinou zemřela americká herečka Shannen Doherty, informují média....

Padaly kroupy jak pingpongové míče. Bouřky se opět hnaly Českem

10. července 2024  8:02,  aktualizováno  22:52

Česko má za sebou další tropický den. Denní maxima byla ve středu překročena na 56 z celkem 167...

Wimbledonská šampionka Krejčíková! Italku přemohla v dramatickém finále

13. července 2024  14:45,  aktualizováno  18:51

Wimbledon má opět senzační vítězku. A znovu po roce tato senzace pochází z Česka! Barbora...

Donald Trump

15. prosince 2015  10:34,  aktualizováno  16.7 8:05

Donald Trump byl 45. prezidentem USA. Úřadu se ujal v lednu 2017. Ve volbách v roce 2020 se opět...

Česko na mnoha místech prožilo tropickou noc, na západě už ale prší

16. července 2024  7:38

Česko má za sebou další tropickou noc. Podle meteorologů na přibližně osmině měřicích stanic...

Už mělo být hotovo. Bezpečnostní stěny v metru na Zličíně se ale stále jen testují

16. července 2024  7:28

Cestující pražskou městskou dopravou už více než tři čtvrtě roku nenastoupí ve stanici metra Zličín...

Jsem starý, ale zatraceně bystrý, prohlásil Biden. V kampani pokračuje

16. července 2024  7:09

Americký prezident Joe Biden znovu odmítl pochybnosti ohledně své schopnosti ucházet o...

  • Počet článků 466
  • Celková karma 27,25
  • Průměrná čtenost 1663x
Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL

Knihy:

Soukromý nebe (2004)  - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.

Češtinářky 1. 9. 2022

Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.

Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...

Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/

mail: ver.valikova@seznam.cz