O poselství vánočního příběhu

Z Nazareta vyšli/ do Betléma přišli/ Josef s manželkou svou/ převelmi těhotnou./ Ta chudá čeládka/ v chlévě se složila/ a mezi hovady/ panna porodila./ 

Verše z lidové hry o narození Ježíška v sobě mají něhu i humor, jako ostatně většina českých vánočních her, jejichž tradice sahá hluboko do středověku. Příběh, který každoročně přináší lidem novou naději, v sobě ovšem skrývá i trpké momenty.

Marie, protagonistka nejslavnější romantické komedie všech dob, otěhotní před svatbou a její snoubenec o tom nic neví. Chce dívku v tichosti propustit, ale zasáhne archanděl Gabriel. A protože Josef věří v zázraky, nestane se z Marie chudá samoživitelka, respektive není jako lehká žena ukamenována. Kolik takových Marií dnes musí bez Josefa vychovat dítě s minimem prostředků i podpory ze strany blízkých. Vánoční příběh je i o nich. A každý, kdo osamělým maminkám pomáhá, kdo na sebe vezme část jejich starostí, získává i díl Josefových zásluh.

Marie počala z Ducha svatého, otcem jejího dítěte je Bůh. Pro nekřesťany nesmysl, pro křesťany zázrak opředený tajemstvím, který ovšem i někteří katolíci těžce tráví. Nicméně Mariino těhotenství je pozemské, se všemi bolestmi a strastmi, které na sebe dobrovolně vzala. Roste jí břicho, otékají nohy a porod má přijít v nejtěžším zimním čase. Marie netuší, co se bude dít. Nezná budoucnost. Při životě ji drží jen víra v Boží slovo a láska k nenarozenému dítěti.

A pak přichází cesta do Betléma, na kterou Josef s rodinou vyráží z povinnosti, kvůli sčítání lidu. Dostane tak Marii do situace, kterou by mu nejedna žena před porodem nikdy neodpustila. Všude je narváno. Ctihodní betlémští občané odmítají otevřít, protože ten pán s těhotnou ženou je chudý. Možná ti dva ani na hostinec nemají. Marii nezbývá než ustlat si v chlévě a absolvovat „domácí porod“, protože na bábu Josef také nemá, sousedky s sebou nevzal a pupeční šňůru nejspíš přestřihne sám. Ale o tom evangelia a vánoční hry taktně mlčí. Krev vteče do slámy, vůl, osel a ovce olížou čerstvě narozené Jezulátko a andělé začnou zpívat aleluja.

Marie s Josefem jsou skuteční hrdinové, proto se mohou starat o Božího syna. Ale co betlémští občané, které probere až hvězda na východě? Proč oni nepomohli potřebným souvěrcům z Davidovy krve, když ti dva sice přišli odjinud, ale Josef se v Betlémě narodil? Je to pořád stejná píseň o lhostejnosti, lenosti a netečnosti. Dokud nějaký anděl, televize či jiná autorita neukážou, kam mají pastýři a ovečky spěchat a na jaké konto posílat dary, strkáme chudé, handicapované a odlišné jedince do chlévů a okrajových částí našeho světa. Dáváme peníze na dobročinné účely, zachraňujeme svět a planetu prostřednictvím nejrůznějších organizací, ale ti, kteří potřebují naši konkrétní pomoc, někdy jen úsměv a dobré slovo, jež přece umí zázraky, čekají marně.

Může to být stařenka ze sousedství, která přišla o děti. Nemocný přítel plný obav z budoucnosti. Kolega v exekuci, peroucí se zlou závislostí, či kolegyně, která se několik let hroutí pod tíhou pracovní šikany. Adolescent na prahu života, uvažující o smyslu své existence s žiletkou v ruce. Matka samoživitelka, která nemá jen existenční problémy a nezbytně potřebuje o svých starostech mluvit s člověkem, který jí věří a s účastí ji vyslechne. Zkrátka člověk, kterého možná denně potkáváte nebo který vás neustále prosí o špetku vaší přízně.

 Podělte se s ním o ni. Věnujte mu trochu svého zaujetí a času. Možná to bude ten nejvzácnější dar, jaký letos položíte na vánoční oltář lásky, víry a naděje. Té naděje, která k nám v tento zimní čas přichází každý rok v podobě novorozeňátka v jesličkách a na kterou se celý advent tolik těšíme.

Psáno pro MF Dnes, 20. 12. 2021