Nesnesitelně lehké zpochybnění hlavy

Psychopatie, narcistní porucha, senilita, demence, alkoholismus a další psychiatrické diagnózy se v souvislosti s některými osobnostmi objevují v médiích i na sociálních sítích často. A v posledních dnech s nimi žongluje i Senát.

V souvislosti s hlavou tohoto státu. Jsou to slova nebezpečně lehce vyřčená. Stanovit komukoli přesnou diagnózu je záležitost zdlouhavá a citlivá, což vám potvrdí nejeden odborník na duševní zdraví.

Náš první polistopadový prezident byl označkován jako „zkrachovalá existence“ už za totality. Mnozí disidenti však krom trestních represí a dehonestace zažili i zneužití psychiatrie. Za všechny jmenujme Augustina Navrátila, jednoho z mála soukromých zemědělců přeživších kolektivizaci a iniciátora nejmasovější protikomunistické petice z roku 1988, kterou podepsalo půl milionu občanů (pro srovnání, Charta 77 má 1900 podpisů, Několik vět mělo na podzim 1989 40 00 podpisů). Augustin Navrátil byl dlouhodobě šikanován za pomoci psychiatrických diagnóz, dokonce mu byla dočasně omezena právní způsobilost. 

Metody dehonestující člověka z hlediska duševního zdraví používají autoritativní režimy rády. Je to efektivnější, než strčit oponenta za katr nebo ho zlikvidovat fyzicky: nehrozí, že se z něj stane mučedník. Stigma duševní choroby či lability ho dostatečně diskvalifikuje v očích veřejnosti a přivede do sociální izolace, která je mnohdy horší než vězení. A pro těžké případy existují zvláštní oddělení na psychiatrických klinikách. V sovětském Rusku jim říkaly „psychušky.“

V jedné se sejdou i dva spisovatelé ze slavného Bulgakovova románu Mistr a Markétka, autor textu o Pilátu Pontském a básník Ivan Bezprizorný, který ve stalinské Moskvě potká ďábla. Literatura však ukazuje, že nepohodlní jedinci bývají skrze duševní zdraví likvidováni i ve zdánlivě civilizovaných komunitách. Moje sečtělá studentka o tom před pár lety napsala skvělou seminární práci.

McMurphy z Keseyho Vyhoďme ho z kola ven je během souboje s Velkou sestrou označkován těžkou diagnózou. Owen Meany z Irvingova románu je po střetu s autoritářským ředitelem poslán ke školnímu psychologovi. Oba zbaví cejch duševní lability vyrovnanosti i jistých práv, stejně jako Bulgakovova Mistra, Surmenu z Žítkovských bohyní Kateřiny Tučkové nebo třeba Lisbeth Salanderovou z Milénia Stiega Larssona. Jmenovaní hrdinové se pohybují na hranici geniality a mají výjimečné schopnosti. A stejně jako oni, i v realitě prožívá mnoho lidí každý den soukromé cejchování a narážky na duševní zdraví či nezpůsobilost.

Zpochybníme-li způsobilost jedince k nějaké činnosti nařčením z lability či choroby, může to přivodit jeho sociální i ekonomický pád. Proto by měl každý vážit slova, pokud se pouští na tenký led psychiatrických diagnóz, ať se jedná o kolegu z práce, či mediálně známou osobnost. Křivé nařčení a pomluva mohou působit dlouho a zhoubně, v případě jasných důkazů jsou to však trestné činy ošetřené řádnými paragrafy.    

Psáno pro MF Dnes 16. 6. 2021