Mordor je věčný, Frodo jsi třeba i ty

Minulý týden to bylo 70 let, co v roce 1954 prvně knižně vyšlo Společenstvo Prstenu, první díl Pána prstenů. Tedy trilogie J. R. R. Tolkiena, kterou literární vědci zařadili do žánru fantasy.

Postupně si získávala čtenáře a dnes je považovaná za jedno z nejvýraznějších literárních děl dvacátého století. Vydání českých překladů Společenstva, Dvou věží a Návratu krále Stanislavy Pošustové-Menšíkové v letech 1990 -1992 byl jeden z nejlepších darů, jaký naše generace dostala.

Jistě nemá cenu rozebírat osudy hrdinů, které většina lidí zná alespoň z filmového zpracování režiséra Petera Jacksona. Příběh malého hobita bez moci a vlivu, který přesto - nebo právě - proto může zachránit svět, v němž doposud žil, ale už není schopen být v něm dál šťastný, patří k archetypálním tématům světové literatury.

Frodo Pytlík jde ve stopách pohádkových prosťáčků, Percevalů, Donů Quijotů i křesťanských světců bránících svou víru, a přestože dělá chyby jako každý z nás, statečnost, čistota duše a ochrana dobrých bytostí mu pomohou úkol dokončit.

Tolkienova trilogie vznikala v letech 1937 – 1949, má v sobě zakódovanou paralelu s událostmi 2. světové války, ale sám autor analogii odmítal. Věděl, že velké příběhy musí přežít samostatně, bez historických souvislostí, aby mohly budoucím generacím předat abstrahovanou zkušenost a ukázat jim cestu z jakékoli temnoty.

Ostatně trilogie je protkána výraznou křesťanskou symbolikou. Touha po Prstenu moci, ohrožující všechny postavy románu, je totožná s nejtěžším křesťanským hříchem, pýchou. Strážné město Západu, Minas Tirith, svým popisem upomíná na mystické obrazy lidské duše, které najdeme třeba u sv. Jana od Kříže.

Mordor, říše zla a dočasné sídlo Temného pána Saurona, spíš než konkrétní totalitou zavání temnotou, kterou člověk bez víry a naděje, s umlčeným svědomím a bez skrupulí buduje sám v sobě. A milovaný Gandalf, který v příběhu zemře a vstane z mrtvých, nepopře kristovskou alegorii, ale má i rysy dobrého anděla.

Pán prstenů je mnohovrstevnatý román plný symbolů a archetypálních témat. Krom zmíněné touhy po moci, která ničí svět v každé době, tu najdeme témata statečnosti a vzpoury jedince proti zlu, přátelství, zralé lásky, sourozeneckých vztahů a otcovské spravedlnosti i příběh zbloudilé duše, která propadla šílenství, ale stále v ní doutná touha po lásce. Protože i odpudivý Glum je částí nás všech.

Co říká Tolkien svou trilogií dnešku? Že Temný pán může povstat v kterémkoli hvozdu a s ním i nový Mordor, který nemá jasně určené místo. Že Kraj a Středozemi je třeba stále chránit před Prstenem moci a věřit Gandalfům a Hraničářům, kteří včas varují před nebezpečím.

A že každý z nás může být jako Frodo Pytlík pověřen úkolem zachránit svět, v němž se narodil a který mu byl vyšší mocí svěřen do péče.

Psáno pro MF Dnes, 5. 8. 2024A