Píšete: "Proč se lidé z těch tun textů plných střelného prachu, krve a polních lazaretů nikdy nepoučili a nepoučí?" To je typická bezvýchodná otázka. Napřed byste musela přesně a nezpochybnitelně definovat, co znamená poučit se. A to nedokážete. To byste se mohla rovnou ptát, proč jsou někteří lidé chytří, jiní hloupí, jak je to v každém namícháno, proč někteří věří lžím, proč se nechávají manipulovat a tak dále? Sociobiolog Edward Osborne Wilson napsal v knize "O lidské přirozenosti", že člověk (parafrázuji) sice ví, že je pro něj nejprospěšnější přátelství a spolupráce s ostatními lidmi (dodávám: také se tím ve většině případech řídí), zároveň ale ví, že agrese a podvod někdy přinášejí zisk. To v podstatě vystihuje vše.

Karma a doplňuji: O válce a o lásce dohromady: Prima sezóna a Zbabělci (a jasně Jih proti severu, souhlas). O válce (a přátelství): Král krysa (J. Clavell). Ale to jsou pořád vykopávky naší generace, mají tam taky něco současného?

Ale nevím, proč všechny knihy na seznamu musí znát všichni češtináři. Kdysi u státnice z angličtiny si komise z mého seznamu vybrala jeden titul se slovy: "Tuhle knihu neznáme, tak nás přesvědčte, proč bychom ji měli číst." Nikdy mě nenapadlo, že by to byl pro zkoušející hendikep.

Protože se zkouší ty rozbory a na každou knihu musí mít češtinář pracovní list. Ano, je to pitomost.

Státní úředník chce mít všechno pod kontrolou!

Volnost v četbě? Nemyslitelné!

Pravidla moštárny, Vyhnání Gerty Schnirch, Arnošt Lustig kompletní!

Karma, jsem optimista a za takových dvacet, třicet let se možná posuneme k volnosti. Možná už bude po válce

Tak neviem ako to je s maturitami v Česku, ale v mnohom majú asi lepšiu úroveň ako u nás. Keď som ja maturovala, tak to sa nedalo na písomnú maturitu pripraviť, mali sme ťaháky všade kde sa dalo a bolo nutné si vybrať budovateľstké témy, inak koniec-zvoniec...

Jistě, ale jsme 33 let od revoluce.

Co se týče češtiny a povinné četby, tam je to v podstatě jedno. Seznam jednoho učitele bude nahrazen seznamem jiného učitele. Podstatné je, aby uměli ty knihy opravdu přečíst. Pochopit, porozumět jim. O lásce a o lidech se píše prakticky v každé knize.

Povinná četba být nemá, seznamy omezují. A jak píšou, nečtou, vrčí se to z internetu, protože tak lépe zodpoví otázky k rozboru.

nevím jak je to teď, ale za mě jsem měl domluvu s učitelkou češtiny, že když jsem nechtěl mít v čtenářském deníku knihy ze seznamu, mohl jsem si tam dát knihy jiné, sice v poměru 1:3 , ale šlo to :)

Teď je to tak, jak jsem to popsala. Ze zákona.