Mimozemšťan, láska a válka

Státní maturita z češtiny naučila studenty psát texty do formiček, zaškrtávat v testech A/B/C/D a navodila dojem, že literatura je seznam dvaceti knih, jejichž rozbor je třeba se navrčet. Na změnu se čeká už roky, a marně.

"Z jiných světů přiletěl jsem k vám/ ty jsi první, koho tady znám/ duše má je čistý list/ nevím, co je nenávist/ a co je láska…“ Vzpomínáte, jak sugestivní otázky pokládal mimozemštan romantika Petra Nováka v bájných osmdesátkách? Tenkrát se jeho učitelkou chtěla stát mnohá z mých vrstevnic včetně mě.

Zkuste si představit, že mimozemšťan přiletěl právě teď. Vzal na sebe podobu běžného středoškoláka, prý se přistěhoval odněkud ze severu na začátku maturitního ročníku a říká si Marťas. Zajímají ho vztahy a příběhy. Prostě před vámi sedí nový kluk v modré mikině a čeká, co mu nabídnete.

30. září pověsí ředitel na web školy seznam maturitní četby stejný pro všechny maturující třídy. Přinesete ho studentům s tím, že do 30. března si všichni vyberou svých dvacet děl, z nichž budou maturovat. Nový student seznam chvíli pročítá a pak k vám zvedne udivený pohled:

"Dozvím se z těch náhodně vybraných dvaceti děl něco důležitého o lidech, paní profesorko? Vždyť v knihovnách i knihkupectvích jsou regály plné. A tady ten seznam je dost minimalistický. Proč v něm nejsou ty ostatní knihy? A kdo ho vlastně psal?“

Desetkrát jinak a pořád špatně

Byla nebyla jedna státní maturita z češtiny, kterou úředníci vrhli do škol v nedbalkách. Donutila češtináře vyrobit osekané seznamy četby a k nim stovky pracovních listů. Studenty naučila psát texty do formiček a zaškrtávat v testech A/B/C/D. Celý ten cirkus stál miliardy a zaměstnal každoročně polovinu školy tak na měsíc.

V roce 2015 vznikly ze zákona celoškolní seznamy, aby neměli studenti z áčka zajímavější četbu než ti z béčka. A přišlo další škrtání, výběry ještě více zešedly a začaly se sobě nápadně podobat. Přednost dostaly knihy, které znají všechny generace češtinářů a které jsou na internetu podrobně rozebrané.

Ministr Plaga sice prosadil reformu maturit, díky níž zůstaly státu jen testy, ale úředníci ji nedotáhli. Zatímco slohy jsou zcela v rukou škol, ústní zkouška se stále opírá o seznamy knih. Přestože trendy vedou k propojování souvislostí a samostatnému myšlení, jsou maturanti mnohde zkoušeni z dvaceti detailních rozborů, které se navrčí z internetu. Celé je to postavené na hlavu. Studenti by přece měli číst co nejvíc knih dle vlastní volby, aniž by si z nich museli pamatovat každou podrobnost.

Co je to láska?

Zpátky k mimozemšťanovi. Sedí v lavici a pozoruje mě očima jako z pohádky pana Exuperyho: „Dozvím se z některé té knihy, co je to láska, paní profesorko?“

"Láska? Snad Romeo a Julie, Petr a Lucie…“ říkám nepřesvědčivě. Ale Marťas nespokojeně kroutí hlavou. „Dva krátké příběhy o teenagerech, kteří se moc neznali a hned umřeli.“ „Mistr a Markétka?“ nabízím Bulgakovovu modlitbu. Kývne, že to je lepší, ale zas jsou milenci na konci života a on je v kůži středoškoláka. A co tam máme dál…

Znejistím a projíždím seznam. Bídníci. Máj o lásce není. Něco by se našlo v Babičce, něco v Oněginovi, něco v Krysaři. Velký Gatsby? Ostře sledované vlaky? Jozova Hanule? Marťas se tváří stále smutněji. Pak rozkliknu web jiné školy. Projíždíme seznamy a hledáme knihy o lásce. Někde mají Pýchu a předsudek, někde Janu Eyrovou, Vichrnné návrší, Idiota či Cyrana z Bergeracu. Ale Marťas hledá současné příběhy. A všechny seznamy jsou si podobné.

„Ještě jsem tu našla Romeo, Julie a tma. A Pána prstenů, tam je taky něco o lásce, jenže já vlastně nevím, co hledáme.“„Já taky ne,“ podívá se na mě Marťas znovu těma mimozemskýma očima. „Ale vy jste přece učitelka, tak snad víte, proč nám tyhle seznamy dáváte, nebo ne?“

Bingo. Sedám si k Marťasovi do lavice a začínám vzpomínat na nejkrásnější moderní příběhy o lásce. O veliké, opravdové, silné lásce. Krom Mistra a Markétky i Doktor Živago. Claudelův Saténový střevíček. Durychovo Bloudění. Kazanova Tichá dohoda. Pravidla moštárny, Pamukovo Muzeum nevinnosti. Trevorovi Čtenáři Turgeněva. Ishigurovo Neopouštěj mě. A samozřejmě Tři kamarádi, Jih proti severu a Ptáci v trní.

„A proč ty knihy v tom seznamu nejsou?“ ptá se Marťas. „Protože seznam není nafukovací. A taky je třeba nečetly ostatní češtinářky. Musíme se domluvit a hlavní slovo má šéfka komise.“ „A proč vůbec máte nějaké seznamy, když regály jsou plné knih?“ „Protože nám to nařídili úředníci.“ „A proč ty úředníky posloucháte?“ „Protože by nás jinak vyhodili z práce.“ „A baví vás ještě taková práce, když jí vlastně děláte jen napůl?“

Nikdy se nebavte s mimozemšťanem o literatuře. Nebo o práci. Raději ho vystřelte zpátky na jeho planetu, ať si tam povídá třeba s růží nebo s baobabem. „Tak napůl, Marťasi.“

„Jsem si to myslel. Ale ještě jste mi neřekla, jak se dozvím, co je přátelství. Kvůli čemu se vzájemně vraždí sourozenci a čemu říkáte statečnost. A proč jsou na světě války! Copak lidi nevěděli, kam se řítí, než po sobě začali ze všech stran střílet? Najdu to v knihách, paní profesorko? A řeknete mi, v jakých?“

Maturita i pro Marťany

Ministerští úředníci, poradci a všemožní experti připravují další fázi maturitní kalvárie. Slibují nám elektronické testy, nic proti. Těch tun papíru se rádi zbavíme. Ale zatřesou také systémem ústní maturity?

Proč si ji nemohou školy vytvořit po svém? To společnost učitelům tak málo věří? Někde by si nechali stávající model (funguje na odborných školách, ale gymnázia brzdí), jinde by se možná vrátili k historickým otázkám, které si ještě pamatujeme, ale určitě by základ zkoušky opřeli o četbu. Většina češtinářů, s nimiž jsem mluvila během svých autorských čtení a besed se studenty, však hovoří o širokých žánrově či tematicky zaměřených maturitních otázkách přizpůsobených dané škole.

Někteří už takovou maturitu vyzkoušeli, jiní k ní hledají materiály. Nakladatelství v posledních letech chrlí hlavně příručky k selektivním rozborům textů a čtenářské gramotnosti, chybí učebnice s jinými než historickými souvislostmi a tematické čítanky s delšími texty. Navíc se budoucí češtináři moderní světovou literaturu učí výrazněji jen na několika fakultách a ti stávající jsou samouci.

Netuším, kam současné ministerstvo školství a zákonodárci maturitu z češtiny posunou, ale od zeleného stolu funkční změny nevymyslí. Bylo by rozumné pokračovat v započaté cestě, soustředit se na kvalitní elektronické testy, školní část maturit ještě více rozvolnit a ponechat ji zcela v rukou učitelů. Věřím, že na to mnozí netrpělivě čekají.

A co můj zvídavý mimozemšťan? Poradíte mu, jaké knihy o válce má číst?Vojnu a mír, Švejka, Na západní frontě klid, Hlavu XXII, Jih proti severu nebo Poslední kabriolet? Proč se lidé z těch tun textů plných střelného prachu, krve a polních lazaretů nikdy nepoučili a nepoučí? Co mu mám odpovědět na poslední otázku?

Psáno pro MF Dnes, 14. 1. 2023