Jeden děsivý sen Winstona Churchilla

Churchill, Roosevelt, de Gaulle, Hitler, Stalin; mapa Evropy červen 1941 + 80-85 let; Ukrajina, II. světová, poválečné plány; satira.

Ministerský předseda Velké Británie tráví víkend ve venkovské premiérské rezidenci Chequers. Před spaním si dá sklenku whisky a pročte zprávy o situaci na bojištích. Je červen 1941, už téměř rok stojí Británie sama proti Hitlerovi.

Uprostřed noci se Winston ocitne na slunné ulici, v chůzi mu nebrání velké břicho ani kuřácká dýchavičnost. Míří k budově, která na první pohled připomíná parlament. V sále sedí dobří známí.

„Píše mi Adolf Hitler,“ vzdychá zachovalá verze Charlese de Gaulla. „Že oceňuje mé válečné pachtění, ale že Francie se bez německé výkonnosti stejně neobejde.“ „Mně napsal, že se těší, až dají USA pracky pryč od Evropy,“ mračí se Franklin Delano Roosevelt. „A tady je vzkaz pro vás, námořníku.“

Winston roztrhne obálku nadepsanou „pro tlusťocha“ a uvidí mapu Sjednocené Evropy. Dvě šipky míří z francouzského pobřeží a obkružují nepřipojené britské ostrovy. Další dvě obtékají Ukrajinu. „Proč mi posílá mapu svých válečných plánů. My se nepoddáme a o té chystané invazi na východ přece dávno víme,“ broukne premiér.

„Jste nám usnul v čase, Winstone,“ odfrkne de Gaulle. „Naše válka dávno skončila. Malíř pokojů píše z té podzemní kobky, kde ho ubytovali vedle Stalina.“ „My jsme nevyhráli?“ mračí se Churchill. „Vyhráli,“ vzdychne Roosevelt. „Před osmdesáti lety.“ „A co ta Ukrajina?,“ nechápe Churchill. „Zas tam chce někdo přesouvat Slovany nebo cvičit armádu?“

Winston zavře oči a náhle před sebou vidí svět o osmdesát let starší. Vidí pomalu stárnoucí Evropu, která se ohání hodnotami a pravidly, jež nikoho nezajímají. Vidí její neoblíbené lídry, kteří se vzdálili svým voličům. Ameriku, která je se starým kontinentem spojena z povinné nostalgie.

„Chtějí vyměnit ukrajinskou armádu za tu vaši, Frankline? Zešíleli? Tam stačí jeden ataman, který se domluví s Putinem na výhodných podmínkách, a Evropa má proti sobě po zuby ozbrojené hordy, které jí vrátí, co od ní dostali. To je politika nerozumu, copak oni neznají historii? Jsem otřesen a zděšen. Vracím se do svého bezpečného roku 1941.“

Winston se ráno probudí s opoceným čelem a nechá si připravit lázeň. Skrz dveře koupelny mu tajemník čte nejnovější zprávy a telegramy. „Další bomby dopadly na Londýn. Německá vojska se shromažďují u hranic se Sovětským svazem. Situace na Krétě beznadějná, u Egypta hrozí katastrofa.“

„Krásná válka,“ brouká si britský premiér pod vrstvou pěny. „Taková přehledná. Hitler vlítne do Ruska a přidá se Stalin. Japonci vlítnou na Američany, přidá se Roosevelt. Pěkně nácky pomlátíme a Evropu snad zachráníme, jestli Stalin neopije levičáka Franklina rohlíkem. Německo možná rozdělíme, Rusy budeme držet dál od Polska, ale nebudeme foukat do jejich kaše. Fuj, to byl ale děsivý sen!“

A spokojený Winston se rozkošnicky napije šampaňského.

Psáno pro MF Dnes, 13. 6. 2026

PS: Marně přemýšlím, jaký odkaz přilípnout, abych uspokojila adminy.

Moderní-Dějiny.cz | Rozhlasový projev W. Churchilla po přepadení Sovětského svazu Německem (22. 6. 1941)

Noc, kdy Churchill spal „spánkem zachráněných“

II. světová válka (W. Churchill)

A. Roberts: Churchill

Bullock: Hitler/ Stalin