Jan Neruda: Pro strach židovský, 1870

"Židé žijí všude co národ cizí, u nás co nejcizejší. Výtečný jeden pozorovatel německý praví: ,Jsou a zůstanou bodákem vraženým do našeho masa. Nemůžeme obžalovat bodák ten; avšak nikdo se nemůže divit, vzkřikneme-li při bolesti, kterou nám způsobuje, a pozorujeme-li se strachem, jak po každém léčitelském pokusu hnisání dále se šíří.‘"

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=001825438&local_base=NKC

Jan Neruda byl (údajně) tajným synem Barrandovým. A to víte, Francouzi ...

Jan Neruda vydal v roce 1870 antisemitský hanopis s názvem Pro strach židovský, to nebylo ke stáru, ale v době, kdy mu bylo 36 let (dožil se 57 let). Zároveň kolem tohoto roku navštívil Jeruzalém, o židovských obyvatelích se vyjadřoval velmi pohrdavě a neurvale. Nepovažuji za přínosnou snahu schovávat některé negativní počiny jinak právem uznávaných osobností pod koberec, protože to je pouze lhaní si do kapsy. K osobnostem máme přistupovat kriticky a zhůvěřilosti pojmenovat, opačný přístup totiž vyzrazuje skrytý mindrák z lidské malosti. Nemyslím, že by někdo měl tendenci omlouvat či jinak okecávat Wagnerův antisemitismus, přitom nikdo nepochybuje o tom, že to byl velký skladatel.

Ovšem Wagner měl židovské předky. Jistý rasový badatel. který to objevil, musel být neutralizován, protože by nacistické Německo už nemělo lautr žádného árijského skladatele.

Hezký jste to měli

pardon, to bylo jinam

V dětství i dnes si velmi rád šáhnu po díle některého z Májovců a Neruda je na čela a jeho MP s perfektním popisem jednotlivých osůbek je lahůdka a i televizní zpracování je pro mě velkým potěšením.

V páté třídě obecné školy v roce 1949 byl náš třídní učitel s trochu legračním jménem...Dr. Rudlf Fikrle, muzikolog a praktikující katolík. proto Dr.učil na obecné školev Kyjích u Prahy. Každé ráno jsme se museli postavit do prvotřídního hapt'áku a zapět písen, vlastně básen pana Nerudy zhudebnšnou panem Fikrle

Z bouřného času jsme se narodili...atd dodnes ji znám zpaměti.

Myslím v předposledních nebo posledních Květech se o Nerudově antisemitismu trochu konečně vysvětluje, že nešlo o rasismus, ale o nevrlost k německy mluvícím židům. Bohužel se v atmosféře poslední čtvrtiny 19. století rozdělila židovská komunita na několik táborů. Na sionisty směřující až k založení vlastního židovského státu. Ale napříč tomuto pohledu na asimilanty, kterých byla většina a chtěli většinou z obchodních důvodů mluvit německy, což bylo obecně špatně přijímáno českými vlastenci. Nejsem znalec všech Nerudových výroků o židech, ale určitě by se vyplatilo to více prostudovat.

Raději si čtu Nerudovy verše.

Cituji:

....ale mladým jsou trochu vzdálené...

A co je jim vlastně blízké, co k nim dnes promlouvá? Co čtou? Jsou i poetičtí?

Myslím si, že hodně záleží na tom JAKÝM způsobem jim kantoři tyto čítankové busty a jejich díla jsou schopni přiblížit tak, aby jim porozuměli, pochopili dobu tehdejší generace.

Nebylo by od věci synchronizovat některé předměty, teď myslím hlavně na dějepis, aby se učili o stejné době jak v literatuře tak i v dějepisu, nebo občanské nauce...

Chtěla jsem jen naznačit, že Balady a romance zabírají víc než Povídky malostranské. Zkušenost, paní Dubcová...