Jak oslavila česká média jubileum Josefa Škvoreckého?

Česká televize, Český rozhlas, idnes, Seznam, MF Dnes, Echo, Reflex, Respekt- dočkal se náš nejlaskavější i nejjedovatější poválečný prozaik patřičných ovací?

Už jsme si zvykli, že při výročí narození, smrti či první inaugurace Václava Havla nás média zásobují články, fotkami, reportážemi, filmy hranými i dokumentárními a vzpomínkami pamětníků. Každý, kdo velkému Čechovi jednou zavázal tkaničky, promlouvá do televize, rozhlasu, vede podkastové rozhovory nebo si alespoň přilepí fotku se srdíčkem na facebookový profil.

Nic proti Havlovi, naši pozornost si zaslouží, byť by jistá umírněnost neuškodila. Dnes cituje „pravdu a lásku“ kdekdo. Každý “hodnotový“ politik, který hovoří do televize s vlastní knihovnou za zády, má na polici dva Havlovy životopisy, jedny Dopisy Olze a jedno vydání her, ale zajímalo by mě, co by vykládal, kdyby o jejich autorovi měl plynule mluvit patnáct minut.

Ale věnujme se Škvoreckému, který Havla jako mnoho zakázaných autorů v Sixty-Eight Publishers vydával. Jak oslavila česká média jeho nedožité sté narozeniny? Zajímá mě to i kvůli jedenadevadesátileté Zdeně Salivarové, která žije v Torontu a jistě se na oslavy těšila.

Nejlépe z toho vychází Český rozhlas. Uvedli četby několika povídek a Vraždy v zastoupení, kterou napsal Škvorecký s Janem Zábranou, Příběhy z kalendáře i Auditorium, věnované oslavenci, a včera, v den výročí, odstartovala četba Miráklu, asi nejlepšího a také nejkontroverznějšího Škvoreckého románu. Literární obraz Josefa Toufara alias Doufala nenechá chladným nikoho, ostatně církev v padesátkách, jeptišky v koncentračních klášterech a kněží v uranových lágrech, to je zřejmě jediná skupina obyvatel, kterou Škvorecký ušetřil své pověstné jedovaté ironie.

Česká televize uvedla v den výročí Gentlemana Josefa Škvoreckého v 10:30 a Úsměvy Josefa Škvoreckého v 15:55. Marně jsem čekala na Prima sezónu, Pátera Knoxe či alespoň Tankový prapor, když už se nejlepší autorovy romány dosud natočit nepodařilo. Naštěstí se Škvorecký dostal do Událostí i Událostí, komentářů, v nichž předseda Společnosti Josefa Škvoreckého, Václav Krištof, národu sdělil, že nejraději má Mirákl. Sláva mu.

Echo se snažilo. Jiří Peňás napsal text o vztahu Havla a Škvoreckého, který mě rozveselil, v Salónu hovořil s manželi Přibáňovými, jimž vychází první díl monografie o autorovi, Sylvou Fischerovou a Jaroslavem Rudišem o tom, zda se Škvóra nepřežil, a včera vypustil článek k výročí, na který se chystám.

Na Seznamu samozřejmě nic. Reflex má Prašivé kotě a básníka džezu od Kateřiny Kadlecové, která na konci konstatuje, že se autor už asi nestane předmětem masového zájmu. Uff. Respekt nic.

V Orientaci, která vyšla spolu s MF Dnes minulou sobotu (protože tato sobota je sváteční) byla obsáhlá literárně historická esej Jana Kučery, objímající celý život Škvoreckého. Neurazí. Čekala jsem, že ji idnes vyvěsí 27. 10. na titulku, místo ní se tam objevil článek z wikipedie, který redaktoři odpoledne sundali. Snad ne po mém mailu. Dívám se na Premium i na titulku co hodinu, stále tam ještě není.

Mohou být tato opomenutí spojená se snahou naznačit, že doba Škvoreckého už minula, že vlastně už nemá cenu ho číst, což lehce rezonovalo i v České televizi, pouhou náhodou?

Budu vám velice vděčná, když mě upozorníte na další články k významnému jubileu našeho možná největšího poválečného prozaika, který toho tolik udělal pro českou literaturu.

Především však otevřete Mirákl nebo Inženýra lidských duší. Ty texty budou aktuální vždy.

Děkuji.