Jak mě poslanci nenechali promluvit ve školském výboru

Včera jsem se jela podívat do Sněmovní ulice na jednání školského výboru. Poslanci měli projednávat maturitní novelu, která by mohla vrátit sloh a literaturu školám, ale na poslední chvíli se to nějak komplikuje. 

Vypadá to totiž, že část poslanců ANO nepodpoří novelu svého ministra. Ten chce zrušit  povinnost tří maturitních předmětů, která by měla platit od příštího školního roku, a vrátit sloh a literaturu do kompetence škol. Stát by si ponechal pouze testy.

Mnoho poslanců ovšem povinnou matematiku zavést chce, což rozdělilo i poslanecké kluby ODS a ANO. Během rozprav se vylouplo několik pozměňovacích návrhů, nejrozumnější mi přišel ten, který chtěl rozdělit hlasování, aby se matematika řešila zvlášť. Potom ovšem předložili společný návrh poslanci ČSSD a ANO (Kateřina Valachová, Karel Rais a Ivo Vondrák), kteří chtějí odložit povinnost tří předmětů včetně matematiky o dva roky a, což mě vyděsilo nejvíce, ponechat ve státní gesci k testům i ústní zkoušení.

Nejděsivější centralizace v molochu státní maturity z češtiny proběhla za ministrování Kateřiny Valachové, podle mnohých učitelů nejhorší ministryně školství v porevolučním období. Paní ministryně měnila systém, aniž by věděla, jak konkrétně vypadá, zavedla školní seznamy maturitní četby i ten pětadvacetipoložkový jízdní řád, který vede k formálním rozborům. Chtěla jsem tedy vědět, zda jsou se systémem seznámeni ostatní poslanci školského výboru. A vyrazila do Poslanecké sněmovny ČR.

Brzy jsem pochopila, že většina z nich vidí pouze matematiku a své mládí v náručí socialistického školství. Oni přece zažili státní maturitu, proto je nutné, aby ústní zkoušku diktoval stát. Učitelé jsou na to příliš nekompetentní. Asi nejrigidnější proslov v tomto smyslu pronesl profesor Svoboda – ODS v jeho osobě poslala do školského výboru skutečně výraznou posilu. Která se ovšem od pojetí bývalého ministra školství Fialy, který jako jediný státní maturitu na chvíli polidštil (i proto jsem ODS minule volila) značně odchyluje.

Ve Sněmovně je možné přihlásit se o slovo, které vám poslanci mohou a nemusí dát. Věřila jsem, že za těch deset let, co o maturitě píšu, k někomu z nich mé jméno doputovalo. Nebo alespoň zaznamenal Společnost učitelů ČJL, která se s Cermatem osm let pere. Byť jsem věděla, že středoškolskými učiteli výbor zrovna neoplývá, některých se dokonce zbavuje.

Víra mi tentokrát nepomohla. Poslanci školského výboru houfně zamítli mé vystoupení. Respektive vystoupení paní „Velíkové“. Škoda. Chtěla jsem se jich jen slušně dotázat, zda vědí, jak státní ústní zkouška z češtiny vypadá, když ji chtějí zakonzervovat. Oni to evidentně slyšet nechtěli. Když jsem jim pak mávala před nosem mobilem s jízdním řádem zkoušky, bylo vidět, že ho v životě neviděli.

Jak hlasování dopadlo, napíšu příště. Mám sice ofocený pozměňovací návrh, který byl na poslední chvíli znovu změněn, ten ovšem zatím nikde nevisí. Takže vlastně úplně nevím, pro co většina poslanců nakonec hlasovala.

Otázkou je, jestli to vědí ti poslanci. Možná by bylo zdravé celému parlamentu objednat  ústní maturitu z češtiny, jako osvětu. Pro inspiraci, tukněte si do googlu: struktura ústní zkoušky. A pak mi napište, jak se vám to líbilo.