Hradní volba a moje sbírka „nevzdělaných venkovanů“

Často se z médií ozývá, že současný prezident rozděluje národ. Že rozsévá zlobu a nenávist. Ano, Miloš Zeman dokáže oponenty ugrilovat, v tom se mu málokdo vyrovná. ALE... 

Ale na rozpolcenost českých voličů bylo zaděláno už při minulé hradní volbě těsto nehnětl jen Zeman. Ať bylo jeho tažení jakkoli tvrdé a místy hraniční, nikdy neútočil na voliče Karla Schwarzenberga, vždy zřetelně na protikandidáta a jeho nejbližší okolí. Naopak kampaň z druhé strany voliče burcovala, atakovala … a rozdělovala.

Tehdy mě otrávila facebooková smršť, které podlehly hlavně děti. A téměř všichni „přátelé“ na síti papouškovali jakousi „průzkumovou pravdu“, že Schwarzenberga volí mladší, vzdělanější, lépe situovaní obyvatelé měst, zatímco Zemana starší, nevzdělanější a sociálně slabší, hlavně z vesnice. Prostě horší polovina národa. I proto jsem druhé kolo vynechala, ač jsem původně chtěla volit právě Schwarzenberga. My starší, reálným socialismem odkojení, jsme citliví na jistý druh manipulace – léta jsme z médií slýchali, co je správné, a co ne, léta jsme se učili doma říkat něco jiného než ve škole...

Tento týden mi volala kamarádka, kterou znám od dětství. Politika ji nikdy příliš nezajímala, o nesmyslnosti komunistického režimu ji přesvědčil až Miloš Jakeš na Červeném hrádku. Teď měla v hlase údiv a strach. O volbě prezidenta prý nesmí mluvit před přáteli ani na pracovišti, protože by ji nepochopili a odsoudili. Řekla jsem, že mám podobnou zkušenost. Zatímco zřetelní voliči z „lepší poloviny národa“ radostně agitují, roznášejí letáčky a pokládají za jisté, že sdílím jejich názor, možní voliči z té ocejchované půlky mají v očích nejistotu a občas nenápadně vyšlou sondovací otázku. Bojí se naplno přiznat ke své volbě, protože tu pro změnu máme kampaň, která nás dělí na „voliče slušnosti“ a „voliče morálního bahna“.

I proto jsem si nakonec vytvořila svou vlastní sbírku „nevzdělaných venkovanů“,  lidí, kteří mi v životě pomohli i imponovali a jimž věřím. Patří tam jeden dva docenti a kněží, moudrý lékař, několik středoškolských učitelů dějepisu a angličtiny, dva podnikatelé, kteří za bolševika tiskli církevní texty a museli emigrovat do Kanady, jeden bývalý prezident, jeden bývalý ředitel dobré školy a jedna ředitelka banky. Ti všichni budou volit podle svého nejlepšího svědomí a selského rozumu stejně jako já a „ta méně vzdělaná“ polovina národa.

Hlas lidu, hlas boží. Přejme si dobrou volbu a dobrého prezidenta.  

MF DNES, 26. 1. 2018