Co se do Češtinářek nevešlo: Kafkův labyrint

Máte pocit, že se děti po hodinách češtiny bojí číst a psát? Že místo lásky k jazyku a literatuře sají teorii, která vás děsí? Podobný pocit mají i mnozí češtináři. Ale na boj se systémem sami nestačí. I o tom jsou Češtinářky...

Část 1. kapitoly románu Češtinářky, která se do románu nevešla. Kapitola se jmenuje Kafkův Labyrint

Kafka nikdy nebyl můj guru, ale pocit odcizení mě v poslední době přepadá často. Stačí otevřít stránky libovolného projektu, který se snaží svrchu zreformovat naše školství.

Jako by reformátoři nevěděli, že sociální inženýrství vždycky končí

průserem.

Když jsem po pádu komunismu začínala učit, bylo to svobodné, tvůrčí povolání. Sháněli jsme knihy, sbírali fakta a byli šťastní, že můžeme říkat, co si myslíme.

Po mateřské, s novým tisíciletím, přišlo období nových metod. Skupinové vyučování, brainstorming a stále omílaná výchova ke čtenářské gramotnosti. Už nestačilo vědět a učit. Kdo jen stál před tabulí a hovořil na žáky, byl najednou špatný učitel. Začaly se skloňovat pojmy jako motivace, dovednosti, kompetence a evaluace.

Tehdy zřejmě započal ten plíživý zápas formy a obsahu...

Pak přišly místo jednoduchých osnov dlouhé rámcové a školní vzdělávací programy. A taky roční celoškolní projekt, který se postupně stal nejdůležitějším tématem všech porad a mailů z ředitelny. Hodnocení, výstupy, prezentace, nástěnky – obludy, které požíraly náš čas, byly stále hladovější.

Potom přidusala státní maturita se zběsilými zaškrtávacími testy, které se nejlépe vyplňovaly podle pravidel hry Bingo – zakřížkuj, co zakřížkuje většina. Provázel ji ještě zběsilejší ministr, jenž si přál, aby se studenti svých učitelů báli, a současně z těch učitelů dělal idioty.

Nu a teď máme politicko-administrativní období. Byrokratický labyrint. Všechny ty programy a projekty ke sebezdokonalování, které vymýšlí týmy odborníků z ušlechtilých organizací, potřebují jako bájný Mínotauros pravidelnou potravu v podobě formulářů, dotazníků, hodnocení, košilek a mailů.

Každý český učitel by dnes uživil polovinu, možná celého osobního asistenta.

Kdyby ovšem měl poslanecký plat.