Jestli mladí budou nebo nebudou něčeho litovat, o tom si rozhodnou sami. Jestli něco cítí jinak, než jak je běžné, je vhodné jim říct, co to znamená.

Můžu opět posloužit svým případem. Nikdy jsem heterosexuální vztah ani lásku nehledal, protože jsem neměl tu potřebu. Jestli se holka zamiluje do jiné i víc než platonicky, tak to jiné nebude. A ani já si nebudu hrát na něco, co nejsem.

Pro některé už naštěstí čas pravdy a šancí, ne frustrací a konformismu.

Pro ostatní se nic nemění.

Plný souhlas s Vámi. Myslím si, že nejdříve až koncem adolescence může mít člověk v této věci celkem jasno. A někdy ani to ne.

Budu se muset nad sebou zamyslet. Co dělám špatně, že s vámi souhlasím? Ale nemůžu si pomoct, karma a pochvala, napsala jste to moc hezky, madam.

Hezky napsáno, čte se to dobře a stačí jen dát palec nahoru. Fajn článek. Vy to umíte. A přesto je v něm něco vynecháno. Identitu všehokoliv si děti hledají tak v osmé třídě. Je pro ně důležitá devítka a prvák druhák, pak už mají směr. Styl...Pak přicházívají po prázdninách jiní. K nepoznání. Mám zkušenost, ve čtvrťáku je jasno v mnoha věcech, homosexuální jsou a zůstávají prakticky homosexuálními dodnes... A nebála bych se, že změny k nevratnosti se udělají lehce a hned a bez mnoha lékařských sezení před - dejme tomu, operačním zákrokem. Stane se, že si dítě, děvče ...jedno z 1000? vymíní v září po prázdninách konečně!!! oslovovat chlapeckým jménem. Prosba o respekt. Nic víc.

Mám zkrátka pocit, že věci se dějí dobře. Fanatických manipulačních učitelek zas tolik nebude... zkrátka jsou věci dobře:) Homosexuální kluci se dneska už právě díky osvětě zbavili posměšků a děti kolem to chápou. A tady nejde o nic jiného než dosáhnout stejného. Aby děti tušily, źe někdo v jiném těle může být skutečně neuvěřitelně zoufalý a nešťastný.

Budu osobní...anebo to vezmu jinak. Měla jsem studentku. Geniální. A stala se jí vrbou. Já. Která bych mohla mít demagogů víry plné zuby...jsem ji chápala, uvězněnou v rodině, která jí zakazovala věřit v Boha. Čtyri roky slz. Nesvobody duše. A tady jde o tělo. A i o duši. Vy víte, proč zrovna Vám tohle píšu. A dodám. B. Němcová měla jedno krédo...nechť má člověk právo být šťastný tak, jak se sám šťastným cítí. Nechť žije to, co JE právě pro něj štěstí.

Nevarovala bych. Nebála se. Příroda je silnější, než si připouštíme a život jde dál:) Tohle žádná masáž at na tu, nebo na tu stranu, nepřepere...ač máme všeobecnou krizi, kdy jednotlivec všech věkových kategorií musí jakoby vybočovat a být vidět a odlišovat se...Chvilkovost...pak nastoupí norma. Z 99 procent hledání. A to jedno procento...má zkrátka právo. Hezký večer:)

téma sexuální menšiny frčí, ale chtěl bych poznamenat, že se mi to jeví jako další PR-bublina, protože například ve středočeském městě (6000 obyvatel), kde momentálně žiju, nepotkávám žádnou duhu, jen tu na nebesích. Proč tedy Brusel řeší něco neviditelného? Moc to nechápu, jsou tam všichni teplí? Snad. To se dá pochopit, bližší košile než kabát. Ale proč nám to vnucují? Já jsem za svůj život moc gayů a tzv. trans nepotkal - měli jsme souseda, který se asi chudák zbláznil ze svého nepřítomného otce a absentující matky (pracovala údajně pořád v Dubaji) a stal se gejem - bydlel s ním nějaký Slovák. Ale protože nikoho neotravovali, nikoho to nezajímalo! Jinak jsem za svůj předlouhý život (je mi 67) žádné duhy mimo těch na nebi nepotkal. Chudák duha. PS: Bruselu bych doporučil řešit bezdomovce, feťáky, kriminálníky, týrané děti, lidi , na které zaklekli exekutoři....pak by se mohli orientovat na pacifikace válek v zahraničí a odstranění diktatur porušujících lidská práva. Ovšem to je těžší.

Já souhlasím, čas hledání je důležitý pro každého.

Ale jak tak čtu články a komentáře paní autorky, tak ten čas, kdy člověk zmoudří, se ještě nedostavil.

Co se týče té orientace, tak u nás ve třídě se časem (asi v 16) vyprofilovaly tři kousky "teplých bratří". Jeden se však posléze oženil - a upil k smrti, druhý se stal vyhlášeným a navíc komunistickým udavačem, a ten třetí zmizel kdes ve světě.

Dívali jsme se na ně se směsí lehkého opovržení či jistým odstupem. A pro mne - dojem, že s takovými lidmi to není všechno úplně v pořádku. Nicméně - dělejte si co chcete, ale držte se ode mne dál.

A po vzoru přístupu R-U k různým náboženstvím: konejte si své praktiky pěkně doma či v soukromí, ale tak, abyste nepůsobili veřejné pohoršení.