Bláznovství ve dvou

Před čtrnáct lety proběhla tiskem zpráva, že Ministerstvo zdravotnictví hodlá zrušit jednu oblíbenou porodnici. Byl to pro mě tenkrát šok. Před čtrnácti lety jsem se také seznámila s Danajkou.

Připlula si se mnou v noci popovídat malá zlatá rybička. Už je dávno v pánu, ale tenkrát se proháněla v bazénku s ostatními rybičkami a prý si na tu dobu moc dobře pamatuje. Kladla mi záludné otázky.

Vzpomínáš, jak jste se s Danajkou seznámily?

Jo. Seděla jsem v nějaké kanceláři v pátém patře bez výtahu, otravovala novináře a tvářila se hrozně důležitě. Danajka vyšplhala za mnou a tvářila se pro změnu velmi radikálně. Že jako bude se mnou držet hladovku. Za tu porodnici. Že aspoň zhubneme. Pak jsme se půl roku hádaly a novináře pošťuchovaly společně. Dramatický začátek jednoho krásného přátelství.

Víš, o čem jste spolu za tu dobu nejčastěji mluvily?

No o té porodnici. Prostě jsme tam obě prožily něco nezapomenutelného. Existenciálního, pokud správně chápu význam toho slova. Obě jsme tam zápasily se smrtí.

Pamatuješ si, čeho jste se tenkrát nejvíc bály?

Když jsme se s Danajkou seznámily, nejvíc jsem se bála, že zmizí bezpečný a vlídný svět, který mi dokázal pomoci, když já sama jsem byla bezradná.

Nezdá se ti, že se na ten strach rychle zapomnělo?

Zdá. Ale věřím, že je to jen zdání, milá rybičko. Že si lidé vzpomenou. Ta porodnice stále stojí, rodí se v ní děti a pracují v ní pamětníci i nepamětníci. Personál se mění, ale Duch toho domu zůstává v jeho zdech. Proč bys mě jinak přišla navštívit, zlatá rybičko?

Abych se tě zeptala na jiné porodnice?

Já jsem zápasila se smrtí v té své. Ale věřím, že každý dům, kde se rodí děti, má svého Dobrého Ducha. Anděla Strážného. A své věrné pacientky.

A…co myslíš?

Nemyslím. Sním. Je mi znovu třiatřicet, mám skoro devadesát kilo a měsíc do termínu porodu. Už mohu brouzdat po chodbách. Ukazuji přátelům, kde je ambulance, kde kartotéka, skláním se nad bazénkem se zlatými rybičkami, když se za mnou ozve známý, ironicky zpěvný baryton:

 „Vy už tady děláte kastelánku?“

 Otočím se a čaroděj tam není. Jsem zase zpátky v realitě.

 Možná se mi to všechno jen zdálo, milá rybičko.

Co myslíš?

PS: Danajka