Básník koketující s anděly

Dnes slaví nekulaté narozeniny Jarek Nohavica. Přála jsem mu už mnohokrát, ale nikdy jsem se nevěnovala jeho andělům. Nejvyšší čas to napravit.

Můj kamarád Jonáš z gymnázia, docent na pražské Katolické teologické fakultě, dostal nedávno novinářský dotaz, kvůli němuž mi volal. Prý kteří čeští autoři pracují ve svých textech s biblickými motivy.

„Jmenoval jsem Nohavicu, to tě potěší. Víš ještě o někom?“

Prohnala jsem hlavou současnou českou prózu, protože v poezii tak kovaná nejsem, a kromě Bílé vody Kateřiny Tučkové, kterou kamarád špatně snáší, starších textů Jana Balabána, které miluje, a vlastních neumělých próz mě nic nenapadlo. Třeba poradíte.

„Mám jizvu na rtu, to je určitě Izaiáš, zkus to zjistit. Sečtělý je na to dost.“

Zasyčela jsem, že vyrazit z Básníka cokoli konkrétního k jakékoli písni je prakticky nemožné, pokud ji tedy nepodrobíte fatální dezinterpretaci, jako se mi to jednou v dobré víře povedlo s Never more. Že miluji jeho mariánské motivy (Maria Panna, Já tam byl a vlastně i Mařenka tam trochu patří), protože modliteb k Panně Marii není nikdy dost:

„Maria Maria Panna

na to povídá že si poradí sama

našla malou stáj

trochu to tam páchlo

ale vědro vody

všechno to spláchlo“.

„Boha má taky všude, jednou v něj věří, jednou nevěří, jednou je skrytý, jednou slepý…“

„...a jednou se prochází v Dolní Lhotě za humny, toho mám nejraději: „Viděli ho malí kluci dírou v plotě/ nad hlavou měl kruh a v ruce džbán“. Nesmíš Básníkovi všechno věřit, Jonáši, on nás pěkně lakuje. Teď zrovna si vzal patronát nad obrazem z Křížové cesty v tom Krajčově opravovaném kostele. Kristus pod křížem. Pak se div tomu množství biblických motivů. Ale s těmi anděly fakt koketuje.“

„Jak to myslíš? Anděl je bytost bezpohlavní, to bys měla vědět.“

„Nojo, teolog. Básníkovi andělé bezpohlavní určitě nejsou. Ten izaiášovský, díky němuž má jizvu, je chlap. Pokud jsi koukal na Karla Šípa, jizva je z pádu asi ze třetího patra, ve škole, skrze schodiště. Tam ho musel chytit chlap. Básníkův Anděl strážný, který:

těžký úděl má

jsem málo vážný

on se nalítá

až potkáme se na nebesích

řeknu mu tiše dík

těžkou se mnou měl to práci

ten Boží úředník

...to bude asi taky chlap, pokud tedy úředník není úřednice, dost bych tomu věřila. Třeba se střídají. Ale v písni Andělé moji žádní chlapi nejsou.“

„Jak to víš?“

„Nejsou, protože on s těmi anděly normálně koketuje. Poslouchej:

Anděli noční

Sladké zapomnění

Mou radost počni

Nad níž není

Anděli denní

Moje vodo živá

To co vidět není

Ukaž kde se skrývá

Básník ty anděly miluje. To nemůžou být chlapi. To jsou andělky.“

Teolog Jonáš si v telefonu povzdechl. Akademicky se mnou mluvit nelze. Ale biblické motivy v písních Jarka Nohavici jsme letmo probrali, když nepočítám toho úžasného Jóba v Této noci déšť nepřišel.

Pusťte si nějakou krásnou Jarkovu píseň. Třeba s andělem nebo andělkou. Pohladí, potěší, rozbrečí, rozchechtá.

Všechno nejlepší k narozeninám, milý pane Básníku.

PS: Omlouvám se, zavírám diskusi.