Babička Mary, žužu a poetismus (vzpomínka na volební kampaň)

Včerejší glosa z MF Dnes. Rozklikla jsem ji v Římě, volili jsme ve Vatikánu, protože na Sardinii není volební místnost. Jedná se o satiru!

Pustila jsem si v předvolebním čase devadesát let starou píseň Jaroslava Ježka, Jiřího Voskovce a Jana Wericha o kovbojské babičce Mary, kterou „volbami zabitou, vzal k sobě Manitou“:„Klika cvakla,/ v krčmě dveře letí/ a babička vchází do dveří./ Pintu ginu,/ lumpové prokletí!/ bezzubou dásní zaláteří./ Vypiju to jen ve stoje,/ jdu do volebního boje./ Zřím zas město drahý./ Jedu volit do Prahy./… Ledva v Praze/ kotvu vyhodila/ pro babičku nastal hrozný čas/ neboť každá strana hned tvrdila/ že jí náleží babiččin hlas./“

Jako by tu píseň mistři psali o letošní kampani. Agitátoři včas vytáhli lasa a nechali emoce mocně vykvasit. Náčelníci pomalovaní válečnými barvami i westmani v kožených kazajkách si vzájemně okopávali kotníky, bušili do tamtamů, vysílali kouřové signály a cvakali kohoutky nabitých revolverů. Naštěstí nikdo nevystřelil, jen někteří voliči, omámení Santery a Rollinsy ze sociálních sítí a posílení ginem, bušili do oponentů u klávesnic, plivali, řvali, rušili celoživotní přátelství a mlátili nepřátelské náčelníky po hlavě.

Ale na náměstích i profilech lídrů zářila pouťová atmosféra. Volební boj zjasňovaly jarmarky, atrakce, stánky, kroje, koláče, herci, zpěváci, akrobacie i sportovní výkony. Na facebooku mi neustále vyskakovala tančící Michaela Šebelová ze STANU, která v krátkých šatečkách prosila o můj hlas, aby mohla uzákonit euthanasii (zjevně neviděla výsledky mé volební kalkulačky). Z vinobraní zdravili krojovaní jihomoraváci z ANO. Ivan Bartoš visel na plotě nebo hrál na harmoniku. A odvážný premiér pacifikoval pouťové křiklouny a usmíval se na lidi v cirkusových kloboučcích, zatímco argumentoval jako Sókratés.

A barvy, kam se podíváš, abychom si ten závan poetismu užili. Koalice SPOLU si nechala od ANO vyfouknout královskou modrou, zřejmě jim příliš připomínala dobu, kdy Ondřej Hejma zpíval „modrá je dobrá“, a zahalila se do ostře zelené, kterou se v přírodě pyšní ještěrky a mamby. K tomu rozdávala oranžové kloboučky. Starostové lákali voliče v růžových mikinách s bílými a žlutými nápisy, možná je oblékala nějaká Avon Lady. Barevnou inspirací pro vládní čtyřkoalici byla určitě oblíbená pouťová pochoutka ŽUŽU. Alespoň že ostatní strany ctily tradici.

A jak to dopadlo s Mary, která pádlovala sama skrz Svatojánské proudy, aby splnila občanskou povinnost? „Malá stejně/ jako velká strana/ psala, že bude mít o hlas víc,/ že ta druhá/ strana je nahraná,/ oni že maj hlas ze Štěchovic./... Tak babičku,/ pro kterou vždy byla/ válka s lidojedy legrace,/ tu babičku/ za pár dní zabila/ volební agitace/“

Pokud glosu čtete, zatím vás agitace nezabila. Přežili jste jízdu na divokém krokodýlovi, místy na horské dráze. Teď si užívejme svátek demokracie. Snad se v závěrečné fázi náčelníci, westmani a jejich kmeny i klany vzájemně nepobijí pod vlivem ohnivé vody a zločinných bledých tváří. Snad nedopadneme jako Babička Mary a volební víkend přežijeme. Ať vás ochraňuje Manitou.

Psáno pro MF Dnes, 3. 10. 2025