Ani kvůli rozdílným názorům nepřestáváme patřit k sobě

Národní svatováclavská pouť; arcibiskup Přibyl; spor mezi bratry a příkop napříč národem; dezoláti a „chvilkaři“; cesta smíru

Nový pražský arcibiskup Stanislav Přibyl pronesl na Národní svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi kázání o smíření a smiřování. Důrazně nám připomněl, že staré příběhy tu nejsou proto, abychom jimi týrali děti ve školách. Mají být inspirací a poučením pro náš současný život. Jistě i ten staroboleslavský.

Politický a mocenský spor dvou bratrů skončil na úsvitu našich dějin bratrovraždou. Politický a mocenský spor dvou znepřátelených táborů v naší zemi bublá už dlouho. Vzhledem k dění v zahraničí vzrostl v poslední době i počet „dezolátů“, jak voliči Fialovy pětikoalice začali říkat těm, kteří jejich strany volit odmítli, a vzrostlo i napětí mezi lidmi.

Příkop jde napříč rodinami, komunitami, pracovišti. Přiživují ho demonstrace na obou stranách spektra, prvenství třímá Milion chvilek pro demokracii. Ne kvůli počtu příznivců, na jeho „svatováclavském Staromáku“ byla asi tisícovka lidí zatímco v zatracovaných, opačně naladěných Příčovech výrazně více. Ale zatímco „dezolátská“ shromáždění většina médií pomíjí či označuje za „extremistická“, ta „chvilkařská“ nikdy nezapadnou.

Zvykli jsme si v posledních letech na nenávist k názorovým oponentům, k níž nás vyzývají politici, intelektuálové, umělci i někteř kněží. Mít jiný názor se pro mnohé stalo synonymem hlouposti, prodejnosti či úpadku „na poli dezinformační války“. Proto je dobré připomínat, že i ta slavná bratrovražda byla vykonána kvůli odlišným mocenským ambicím a že Václav se nestal patronem naší země kvůli politické neomylnosti. Stal se jím proto, že se v duchu křesťanské víry snažil řešit spory prozíravě a mírovou cestou.

Kázání arcibiskupa Přibyla se všech těchto otázek dotklo a nabídlo řešení: Pravda je prvním krokem ke smíření, ale musí být spojena s milosrdenstvím. A odpuštění není slabost. Je to ´´životodárná síla, která nám umožňuje nezačínat každé ráno znovu od starých křivd, jak to zpíváme v písni o svatém Václavu: „Nikdy nezahyne plémě věrných Čechů, dokud bratr bude bratru odpouštět.“… Odolná společnost potřebuje lidi schopné spolu mluvit i tehdy, když spolu nesouhlasí. Potřebuje smíření, odpuštění a svornost. Svornost neznamená, že máme všichni stejné názory. Znamená, že kvůli rozdílným názorům nepřestáváme patřit k sobě. Amen!

Psáno pro MF Dnes, 2. 10. 2026