A pozdravuj tam nahoře Dannyho, milá Honzlová. Zanechali jste tu zásadní memento

Rozloučení se Zdenou Salivarovou z LN. S Josefem Škvoreckým nás učili: nenechte se omámit ideologií a frázemi a nenechte se rozlomit.

Ve věku 91 let zemřela 25. 8. 2025 v nemocnici v kanadském Torontu Zdena Salivarová Škvorecká. Její muž Josef o ní občas tvrdil, že je lepší spisovatel než on. Byl gentleman, jeho zásadní romány jsou šperky naší poválečné literatury, ale Salivarové Honzlová jim zdatně konkuruje.

Josef Škvorecký si vzal Zdenou Salivarovou, (“tu holku, kterou Danny potkal v Praze“), v roce 1958 po tříměsíční známosti. V témže roce mu vyšli Zbabělci a bolševické hnojomety rozjely kampaň proti nepříteli pracujícího lidu. Škvorečtí ji přestáli, ale o deset let později, na počátku normalizace, se rozhodli emigrovat. Josef začal učit na torontské univerzitě literaturu a tvůrčí psaní, Zdena vykutala ze země nakladatelství 68´Publishers. Ale především oba dopsali po odchodu z vlasti svá nejsilnější díla – Mirákl a Honzlovou.

Nenechat se rozlomit

Oba romány mají k sobě blíž, než je na první pohled patrné. Mladý Danny Smiřický v Miráklu se na počátku komunistické totality statečně pere s čerstvě importovaným ideologickým molochem, který lidi zavírá a zabíjí, nebo jim alespoň křiví charaktery, Jana Honzlová má otce v emigraci, bratra v lágru a moloch bujně likviduje vše, co mu stojí v cestě.

Oba mladí hrdinové jsou konfrontováni s amorálností udavačů, jazykem, který neslouží komunikaci, ale rozdělování společnosti, i hloupostí režimních loutek. Oběma je protiváhou společenského marastu katolický kněz.

A oba se také přímo střetnou s StB, všemocnou organizací napojenou na sovětskou KGB, která co úhlavní nepřítel katolické církve vytvářela „falešné zázraky“, ač se jí to občas vymklo z ruky, a která stejně jako církev lovila zbloudilé duše, jimž za cedulku podepsanou krví umazávala hříchy nikoli proti Bohu, ale proti komunistické ideologii.

A tak ta odporná pavoučí odula chytala do svých sítí umělce, disidenty, ekonomy i sportovce, každého, kdo měl drobné máslo na hlavě, kdo se něčeho bál nebo si chtěl si na chvíli vydechnout od všudypřítomného tlaku ideologické a byrokratické masáže.

Honzlová je příběh o těžkém životě inteligentní dívky v padesátých letech, ale také o námluvách StB ve chvíli, kdy se jí celý svět před očima rozpadá. Salivarová sama se po revoluci ocitla v Cibulkově seznamu spolupracovníků StB, chvíli poté, co dostala řád Bílého lva za mimořádný přínos české literatuře.

Byla zvyklá bojovat, iniciovala soubor dopisů podobně postižených a dosáhla výmazu svého jména v seznamech. Kniha Osočení s předmluvou Josefa Škvoreckého je předposlední knihou 68´Publishers, které bylo za normalizace majákem zakázaných českých spisovatelů.

Jana Honzlová odešla do spisovatelského nebe za svým Dannym a nám tu oba zanechali zásadní memento – zajímejte se o nepřibarvenou historii své země a nenechte se zmámit ideologickými frázemi ani snahou rozdělit národ na poslušné a neposlušné, pravověrné a renegáty, pokrokáře a antisystémové živly.

Budou to zkoušet, protože jsme malá země a snadné sousto velmocenských hrátek. Ale máme své statečné světce, letce, lékaře, spisovatele, novináře i básníky. Nenechme se rozlomit vejpůl.

Psáno pro Lidové noviny, 27. 8. 2025