...vy toho vo ženskejch ještě nevíte...

„Tak ty k.urvy rudý večeřeli v luxusní restauraci se socanama. Chápeš to?", zařvala máma dneska po ráno do mobilu a já se probudil do předvolební středy.

"No tak měli hlad, no...", odpovídal jsem přesto lehce rozespalej.

"No to je mi jasný! Nechápu, jak můžeš bejt tak bohorovně klidnej. Komouši měli hlad vždycky. Vždycky byli nenažraný a nejvíc jim chutnala polívka z cizích talířů. A pokud se s nima začne paktovat jakákoliv jiná strana, je to v háji. V případě socanů se bojim, že přijdeme nejen o tu vlastní polívku, ale držet bysme si měli i talíře a lžíce. Já se tak nas.aná hned po ránu, že mít před barákem fůru uhlí, za hodinu je ve sklepě.", zakončila první část litanie matka.

"A...", nadejchla se mocně, "ho.no koprovku nebo pečenej bůček! Tahle rudá šlechta si zvykla na ryby a kachní játra a cpe si bachory v luxusních restauracích. Hlavně, že jedni s lidma a pro lidi a ti druzí maj chuť prosadit dobře fungující stát."

"Uklidni se," začal jsem zvolna den, "volby jsou až v pátek a do tý doby si přečteš a uvidíš i další příběhy, který ti zvednou tlak i bez tvojí ranní pilule.", hnal jsem srdečně arytmickou matku do klidnějších vod.

"Ty vole, tobě bude za pár dní padesát. Je ti fakt jedno, kdo ti tady bude diktovat styl práce a tvůj zbytek života?"

Chvíli ticho.

"No díky....zbytek života... Ale i tak - co zmůžu? Taky jsem nechtěl, aby byl prezidentem Zeman a je. Taky jsem nechtěl, aby byl velvyslancem v Rusku kosmonaut a zřejmě bude. Taky se mi nelíbí, když se šéf odborářů přimkne k politický straně, ale stalo se.", odpověděl jsem po pravdě.

"A navíc...je to na čtyři roky a když pánbu dá, tak možná i na míň....", dodal jsem.

"To jsem netušila, že jsi takovej politickej altruista! Jak na čtyři roky? Ty si myslíš, že se lidem nezalíbí zase lehce klouzat do dluhů a žít si tak, jak si přejou a nepřemejšlet u toho? Vládne dav. To už mi v mym věku nikdo nevymluví..."

"Komu to teda dáš?", zeptal jsem se na férovku, vstal a přešel z ložnice na záchod (ten se mi z novýho bytu, kam jsem se nastěhoval, líbí nejvíc. Z okna nad mísou totiž koukám přímo na rozhlednu na Petříně. Čural jsem potichu po stěně mísy, aby máma nepoznala...).

"Lidi na mě sice koukaj jako na krávu", začala matka romanticky, "ale dám to ptákům. Každej udělá v životě průser a každej má mít šanci na nápravu. A je tu i pokus o ženskou na premiérsky místo. Tak i proto.", řekla máma rezolutně a pokračovala.

"Ženská u kormidla je dobře! Rodíme, kojíme, vychováváme, vaříme, uklízíme, fackujeme, nakupujeme. Nekličkujeme - protože na to většinou nemáme čas. Jsme držáci a nekácíme se. Podrazit neumíme a když chceme, chlapi nám zobou z ruky. Myslím, že když dokáže ženská na jedný plotně ohřívat svíčkovou, u kolenou mít pověšený dítě a na lince rolovat štrůdl a to všechno po pracovní době a vyvečení psa, je schopná řídit i domácnost, který se říká stát.", padaly z ní jeden důvod za druhym.

"A nečurej, když ti řikám tak zásadní věci", vpálila mi do uší rozkurážená máma.

"Jak víš, že čurám...?", usmál jsem se potichu do mojí otázky. Čurám potichu...", řekl jsem lehce zahanbeně.

"Ty vole, vy chlapi toho vo ženskejch ještě nevíte....", odpověděla zvesela, poslala mi pusu a vypnula mobil.