Viděla jsi snad její kalhotky. Tak co jako?
Vlak metra nás vezl hluboko pod zemí, na kterou se shora padal listopadový déšť.
Zmordovanej týdenním natáčením jsem na volnou sedačku ve vagónu dopad jako žok plnej otrub. Stejně tak jsem se i cítil. V hlavě průvan, tělo na odpis a ruce ještě pořád zašmodrchaný podáváním, přenášením, uchycováním a dalším, co souvisí s tím, aby herci byli na place včas a oblečení v tom, v čem minulý záběr končili.
Moje uši byly nastaveny na klidový režim. Jen v tichosti překonat několik stanic a pak tělo přesunout do dalšího spoje, kterej mě vyplivně kousek od domu, kam se už nějak, s balíkem hajzlapíru velikosti malého cestovního kufříku, domotám.
Instinkt lovce slov ale neoblbneš za žádnejch okolností.
"Vidělas snad její kalhotky. Tak co jako?", zaznamenaly ušiska věty, který jednoho jen tak v klidu nenechaj. Nejdřív jsem si myslel, že jde o komentáře nějaký Penelope, nebo Gwyneth, případně Simči nebo Perkausový, když lezou z auta ven a světe div se, je jim v minisukních vidět na rozkrok. Chyba, modelíny a herečky byly v tuto chvíli mimo hru.
Uši stály v haptáku.
"Je to šmudla, to máš pravdu, ale jinak je hodná.", reagovala na zmínku o viděnejch kalhotkách druhá dáma, se kterou jsem seděl na metrový trojce. Dvě ženský naproti mně na dvousedačce, já - na pohled homeless - na single sedačce proti nim.
Bůhví proč moje huba začala nekontrolovaně, sama od sebe mluvit k tématu, které na naší trojce vyjelo na svět.
"Když je ženská hodná, odpustil bych jí jakýkoliv kalhotky", řekla nahlas moje pusa, jako by mluvila sama k sobě. Jenže tak to nebylo. Uši dam poznámku mojí pusy zaznamenaly do posledního písmene.
Obě na chvilku zmlkly a dívaly se na mě stejně udiveně, jako by na sedačce proti nim seděl Masaryk nebo Paul Newman.
"... a víte, že je neslušný poslouchat cizí hovory?", dostal jsem slovní důtku od té starší, která celou debatu na téma kalhotek té druhé rozjela.
"Vim a omlouvám se. Ale mluvíte dost nahlas a já mám ještě uši pořád v cajku a jsem utahanej a tak jsem to, co jsem chtěl říct sám sobě, řekl nahlas. Ještě jednou se omlouvám.", odpověděl jsem a zasunul hlavu níž do límce a kapuce bundy, kterou jsem se na ten herdek sychravej listopadovej den obalil.
"Šmudly ženský vám nevaděj?", hodila mi ta druhá otázku do obličeje a s dokořán otevřenýma očima čekala na odpověď.
"Záleží na úrovni šmudlovství", odpověděl jsem.
"Šmudlovství má nějaké úrovně?", vyhnala další otázku do mého nepřipraveného obličeje ta první.
"Šmudlovství má několik úrovní", rozpovídala se zase moje pusa. "Třeba ospalky kolem očí můžou bejt roztomilý. Špína za nehtama může bejt známkou toho, že nejde o línou, ale pracovitou ženskou. A ošuntělý hadry značej, že dotyčná nepodléhá jako skoro všechny tomu, co si přečtou v Elle.", hodil jsem pár příkladů úrovní "ženskýho šmudlovství".
"Tak to jste snad jedinej na světě.", pustila z pusy překvapení ta druhá.
"No jo. Ale co zašmudlaný kalhotky?", nedala se první, "...ty taky tak blahosklonně přehlídnete? Co?"
Vlak vjel do stanice Dejvická.
"Zašmudlaný kalhotky jsem už léta neviděl.", přiznal jsem barvu.
"Tak to jste měl štěstí na tu pravou ženskou, to vám teda opravdu gratuluju."
"Spíš na chlapa, kterej kalhotky fakt nenosí.", pustila se zase moje huba jen tak halabala na špacír.
Obě zkoprněly.
"A vy jste teda jako na chlapy, jo?", padaly z pusy té druhé celkem ostýchavě slova s otazníkem na konci.
Starej, uondanej homeless místo odpovědi jen znatelně přikývnul hlavou.
"No tak potom,", spustila po dokončení zkoprnění ta první, "je jasný, že vám ženský šmudly nevaděj. Protože na ně nejste. To je snad jasný, ne?"
Tahle úvaha mě překvapila.
"A vy na ženský jste?", zeptala se moje huba obou dam zase zpříma ve chvíli, kdy vlak zastavil ve stanici Bořislavka.
"MY?", skoro zakřičela první a podívala se na druhou.
"No já ne!", vyjádřila se zdatně druhá a první nechala ve štychu.
"Já taky ne. To je snad jasný, ne?", vyjela silně s odpovědí první.
"No...", začala moje huba zlehka, "... jasný to není. Když jste mi řekla, že když nejsem ne ženský, tak je jasný, že mi nevaděj zašmudlaný kalhotky. Ale vy na ženský taky nejste, jak jste řekla, a přesto vám vaděj. Nějak tomu nerozumim.", hodil jsem podnět k pokračování debaty.
"Protože ste chlap. To je snad jasný, ne?", nečekala první s odpovědí.
"Ale chlap na chlapy, Dášo.", připomenula docela důležitou okolnost první dáma své kamarádce Dáše. "My jsme sice ženský, ale na chlapy, tak je fakt divný, že nám vaděj zašmudlaný kalhotky další ženský.", tápala druhá v logice stejně jako já.
"Takže", začal jsem zase mluvit já, "se vrátíme k tomu, že důležitější než zadělaný spodní prádlo je to, že je člověk hodnej, ne?", hodil jsem do placu a pomalu vstával ze sedadla, protože další stanice byla mojí výstupní.
"Takže hlavně hodná a klidně šmudla?", pronesla ke mně, už stojícímu, Dáša.
Pokýval jsem hlavou. "Jo. Hodný lidi mám nejradši."
První mlčela, ale Dáša se nedala.
"Typickej chlap.", řekla skoro naštvaně. "Chlap, kterej si myslí, že vypadá jako Banderas a přitom vypadá jako Panděras.", ukončila metrovou debatu o šmudlách Dáša.
Po vystoupení jsem na perónu musel při pohledu na moje panděro uznat, že ho obědová čočka nafoukla do opravdu většího rozměru. Prostě Panděras.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....