Pěkný téma, připomenulo mi starej fór, na prvním obrázku zástupy lidí sledující natáčení filmový scény, na druhým pak hlediště kina, kde onu scénu sledovali asi tři diváci. Následující tvrzení je ovšem nereálné: "Mrtvola ležela dál s roztaženýma nohama na vyschlém dnu..." Kdepak roztažený nohy, tak jako ženy po sexu mají ve filmu vždy peřinu až po bradu, i herečky představující  mrtvolky drží nožky pevně u sebe - realita sem, realita tam, hlavní je aby se to nemuselo vysílat až v noci

Není jednoduché přijmout smrt (hlavně vlastní) jako součást života...i když něco mi říká, že čím bude člověk starší, tím by to mohlo být relativně snazší :)

čuchám to stejne, Karle

fajn duben preju

Máte veľmi zaujímavý pohľad na realitu, pán Valiček. Vaše príbehy sú vždyakoby z iiného sveta. Karma, samozrejme 👌

Zuzano, ja se na pribehy snazim koukat vzdycky trosku jinak. Mrtvola treba muze klidne uvarit rajskou a dojit pro deti do skolky. PROC NE?

a dekuju za karmu, i kdyz je mnohem dulezitejsi, ze se skladani slov libi. krasnej duben preju

Předpokládám, že to byla filmová scéna. Jakpak by si paní poradila, kdyby se v parku povalovala skutečná mrtvola? Proč je smrt takový strašák, hlavně pro dospělé? Nebylo by jim líp, kdyby smrt přijali?

jj, o tom mel muj text byt...poradit si

krasnej duben preju

Marku, to přesvědčení z poslední věty, sdílím s Vámi

presne, Jitko... a bude to opravdu slow cuisine, protoze budeme mit moooooore casu! krasnej duben preju